Květen 2007

Bájní tvorové

27. května 2007 v 15:49
AMFISBENA
Je to dvouhlavá nestvůra se lvíma nohama, symbolizující hrůzu a podsvětí. V řečtině je označována jako "jdoucí ve dvou směrech". Také se nazývá "dvousměrník", "dvouhlavý had" nebo "matka mravenců". Každou hlavu má na jiném konci těla a navzájem jsou k sobě obráceny zády. Oběma může amfisbena uštknout. Plinius jí však přisuzuje i léčebné vlastnosti.


BAZILIŠEK
Je znázorňován jako netvor s kohoutí hlavou, ostnatými křídly a hadím ocasem. Je to symbol zkázy, kam vkročí, nechává za sebou poušť. Vody řek, z nichž se napije, zůstávají po dlouhá léta jedovaté. Jeho pohled má moc rozdrtit kámen a spálit vše živé. Smrtelný je pro něj jen zápach tchoře. Kdysi se věřilo, že ho zabíjí i kohoutí kokrhání. To bylo důvodem velkých zásob kohoutů, které si cestovatelé nezapomněli do neznámých zemí vzít s sebou. Další zbraní mohlo být i zrcadlo, neboť bazilišek prý při pohledu na sebe samého zcepení. Proto býval oblíbeným symbolem erbovních znamení na štítech. Nejen tedy kvůli možnému setkání s baziliškem, ale i z důvodu nahnání strachu nepříteli. Toto bájné zvíře bývalo i symbolem alchymistů. Věřilo se, že požírá drahé kameny a perly, a zkušený alchymista může z jeho popela dostat ony cennosti nazpět. Alchymisté často pracovali s nejrůznějšími jedy, což bylo přirovnáváno k proslulé baziliškově jedovatosti.


DRAK
Toto nejznámější bájné zvíře je zobrazováno často se špičatýma ušima a otevřenou zubatou tlamou, ze které srší oheň. Mívá dvě nebo čtyři často orlí nohy, netopýří křídla a na hřbetě mohutný hřeben, které přechází až na dlouhý ještěrovitý ocas. Od pradávna představovalo toto stvoření moc a vládu a spolu s orlem a lvem je symbolem králů. Dále bývá spojován s běsněním přírodních živlů, jako jsou zemětřesení a bouře. Ve starých náboženských textech je drakem obrazně nazýván jakýkoliv krutovládce. Nejen bible, ale i středověcí učenci věřili, že draci pocházejí ze starých hadů. Latinské slovo "Draco" znamená drak, ale i had. Drak je vládcem hor a svá útočiště nalézá ve skalnatých jeskyních, v nichž se občas nalézaly kosti vyhynulých jeskynních medvědů, které byly později brány jako důkaz existence draků. Několikrát byl za draka považován krokodýl, přivezený z dalekých krajin. Toto zvíře bylo nejvíce uctíváno na Dalekém Východě, v Číně a Japonsku, zatímco ve středověké Evropě bylo považováno za ztělesnění zla. Tudíž klasickým hrdinským činem bylo přemoci strašného draka, které mohl mít tři, sedm i čtrnáct hlav. V Apokalypse je sedmihlavý drak také symbolem sedmi smrtelných hříchů.


FÉNIX
Je znám jako bájný pták, který sám sebe spaluje, aby se z ohně znovu zrodil. Je tedy symbolem věčného koloběhu života a smrti a tedy symbolem znovuzrození a omlazování. Křesťanství ho spojovalo s Kristem a vírou ve vzkříšení. Je zobrazován jako rudozlatý orel s rozepjatými křídly, který právě vylétá z hořícího hnízda. A jako je oheň přirovnáván k očistě, tak ji fénix je symbolem čistoty.


GRYF (PTÁK NOH)
Gryfovo tělo je složeno z poloviny orla a poloviny lva a tudíž nese i vlastnosti obou těchto zvířat. Po orlovi má neobyčejnou bytrost a po lvu se pyšní velkou silou. Egyptská mytologie líčí gryfa jako symbol ochrany a msty. Ve starém Řecku znázorňuje božskou moc, takže se jeho vyobrazení používalo nejen v chrámech, ale i na přilbicích a štítech starých helénských válečníků. V křesťanství je podobně jako bájný Fénix symbolem vzkříšení. Vyjadřuje též dvojí podobu Krista - božskou (pták) a lidskou (zvíře - uvázané k zemi). Byl považován za tak silného, že klidně odnese sedláka s koněm. Také se o něm tvrdilo, že v Indii hlídá zlato, které tolik miluje, že je dokonce sám vyhrabává ze země, aby se mohl těšit pohledem na ně. Marco Polo ve svém cestopise ze 13. století dokonce zmiňuje svědectví domorodců z Madagaskaru a Zanzibaru, kteří tvrdili, že každoročně přilétá obrovitý pták podobný orlu, který chytá slony, vznese se s nimi, a pak je pustí na zem. Poté tento pták hoduje na pádem zabitých slonech. Mořeplavec považoval toto stvoření za gryfa, domorodci však tvrdili, že měl čistě ptačí podobu. Do české heraldiky začal gryf pronikat až později, a to v 15. století. Největší oblíbenost zaznamenal pták Noh, jakožto symbol moudrosti a ostražitosti, v české a moravské heraldice až v 16. století. Gryf držící tiskařské tampony se stal dokonce i symbolem tiskařů a typografů.


HAD
Staré mýty viděli hada jako stvoření disponující přírodními léčivými sílami, spojenými s uzdravování a dokonce s oživováním, neboť to vypadalo, že jeho rány se dobře hojí a tělo dokáže dorůst. Pravděpodobně pro tyto všechny vlastnosti byl had starým kultovním symbolem Orientu a do svého znaku, jakožto zosobnění moudrosti spojené s uměním léčit, si hada ovíjejícího se kolem číše zvolili i lékaři. Dalšími vlastnostmi tohoto zvířete je schopnost chytře, potichu a bez násilí uniknout nepříteli. Proto je had i symbolem obezřetnosti a je spojován s bohyní Minervou. Již od pradávna je pokládán i za symbol Země a její plodnosti. Často je zpodobňován, kterak je obtočený kolem rajského stromu. Celkově ho ale křesťanská církev uvrhla do jednoho pytle s drakem a hydrou, jako tvory zosobňující peklo a zlo. Had s hlavou krásné ženy pak značí velký klam.


HARPYJE
Ve starých bájích jsou zpodobňovány jako okřídlené bohyně větrných bouří, obávané zlodějky a kořistnice. Sestupují z hor s dlouhými vlajícími vlasy, hnány hladem, a s vřískotem vše požírají. Občas uchvacují i lidi. Jejich častým rejdištěm bylo bitevní pole, odkud odnášeli slabé a raněné. Bez výstrahy unášeli děti. Jsou nezranitelné, páchnou a jsou bledé hladem. Původně si je Řekové představovali jako okřídlené ženy s nádhernými vlasy, později se však objevují jako zlí duchové - napůl ptáci a napůl ženy. Tuto podobu zachovala i heraldika, kde je harpyje zobrazována jako orel a dívčím obličejem, krkem a poprsím. Svou panenskou polovinou zosobňuje věrnost a oddanost, orlí část symbolizuje moudrost a silnou mysl.


HIPOGRYF
Toto bájné zvíře vzniklo spojením gryfa s koněm a je tedy zobrazován jako okřídlený kůň s orlí hlavou, orlími spáry, s koňským trupem a zadníma nohama. Na obrazech bývá zapřažen do Apollónova vozu. Hipogryf má velký vztah ke sluneční symbolice.


HYDRA
Tomuto známému mytologickému stvoření je přisuzováno hadí tělo a devět dračích hlav. Svým jedovatým dechem ničila pole a zamořovala řeky. Při boji si museli hrdinové dávat pozor na každou useknutou hlavu tohoto tvora, protože z ní ihned vyrostly dvě nové. Podle báje hydru nakonec zabil Hérakles. Strašné pověsti o této stvůře způsobily, že je dodnes považována za symbol obludnosti.


CHARADRIUS
Charadrius je bájný pták, který prý uměl nemocnému předpovědět buď úplné uzdravení nebo skon. Byl oblíben zvláště starými králi, kteří ho chovali na svých hradech, o čemž svědčí mnoho kreseb. Věřilo se, že pokud pták od nemocného odvrátí hlavu, tak ona osoba již nemá šanci na uzdravení, spočine-li však upřeným pohledem na nemocném, vysaje chorobu otevřeným zobákem.


CHIMÉRA
Tato bájná bytost je tvořena dokonce třemi zvířaty, vpředu je lvem často chrlícím oheň, uprostřed kozou a vzadu hadem. Tato nepředstavitelná podoba ji činí téměř neskutečnou. Je proto symbolem přeludu, vidiny a klamu. A jak pravili staří středověcí mágové, tato hrůzná stvůra se zjeví před koncem světa.


JEDNOROŽEC
Slovy Bohuslava Balbína: "Jednorožec je zvíře složené z několika tvorů, strašlivě řve, podobno jsouc tělem koni, co do noh slonu, co do ocasu vepři, co do hlavy jelenu, avšak mající místo parohů roh jeden dlouhý." Ve středověkých bestiářích se pak dozvíme, jak toto zvíře ulovit: "Jednorožec jest velmi divoký a zlomyslný, že žádný myslivec ho silou nepolapí. Může však býti chycen nevinnou dívkou. Takové dívce se přikáže, aby si v lese usedla; když přijde jednorožec a spatří dívku, zapomene na svůj hněv a ctí čistotu cudného a panenského těla tím, že položí svou hlavu do jejího klínu a usne. Pak ho myslivci polapí a odvedou do královského paláce." Roh jednorožce byl pokládán za lék na nespočet nemocí, proto bylo toto zvíře zobrazováno v mnohých lékárnách. V české a moravské heraldice to byl velmi oblíbený symbol.


KENTAUR
Kentaur je symbolem astrologického znamení zvěrokruhu - střelce. Kreslí se jako napůl kůň a napůl člověk a v řecké mytologii je pokládán za divokého lesního démona, nevázanou a nezkrotnou přírodní sílu. Jeho koňská polovice ho spojuje s pozemským životem a jeho lidská polovice je symbolem posmrtného života. Kdysi byl pokládán za barbarské, zuřivé a nezkrotné stvoření. Tito tvorové žili podle řecké mytologie divokým a nevázaným životem v Thessalii. Všechen čas trávili bouřlivými a prostopášnými radovánkami. Měli velké sklony k výtržnictví. Často jsou zpodobňováni jako opilí společníci Dionýsa. Za zmínku stojí jedna světlá výjimka, kterou byl Cheirón, moudrý vychovatel několika řeckých hrdinů, jako byl např. Achilles. Cheirón byl zběhlý v hudbě, lékařství, lovu a válečnickém umění a velmi se přátelil s Apollónem. Po jeho smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu jako souhvězdí kentaura, vyzařující svou hlubokou moudrost.


KERASTÉS
Kerastés je jeden z méně známých mytologických tvorů. Staří Řekové si ho představovali jako čtyřnohé zvíře se lvími spáry a se čtyřmi tykadly na hlavě, ta prý měla vábit ptáky, které toto stvoření s oblibou požíralo. Kerastés symbolizuje lov a lstivost.


KERBEROS
Kdo by neznal tříhlavého psa, který hlídá bránu do podsvětí. Má za úkol zadržet všechny duše, které by chtěly proklouznout zpět do světa živých, povedlo se to jen tomu, komu byli nápomocni bohové. Kerberovy tři hlavy, které vše uchvacují a požírají, skrývají velkou symboliku, podle níž jedna hlava značí minulost, druhá přítomnost a třetí budoucnost. Celkovou hrůznost jeho zjevu doplňuje i had místo ocasu. Věřilo se, že má pelech u řeky Styxu, přes kterou vozil Cháron duše zemřelých. Aby si lidé tohoto strašného hlídače vchodu do podsvětí naklonili, nechávali v rakvi pod hlavou zemřelého medový koláček.


MANTICHORA
Tato nestvůra je vypodobňována jako rudý lev s lidskou tváří a ocasem, který je zakončen ostnem. Živí se masem, a to i lidským. Její hlas prý připomíná hlahol píšťal a trubky. Je symbolem hrůzy a strachu.


MEDÚZA
Medúzu známe jako ženu s hady místo vlasů, na kterou se nesmělo pohlédnout. Stará mytologie jí přisoudila i kovové pěsti a schopnost létat. Byla symbolem války. Věřilo se, že má magickou moc, která zajišťuje nezranitelnost. Z tohoto důvodu bývala její hlava, označovaná jako Gorgeneion, oblíbeným antickým motivem. Zvláště římští legionáři si ji dávali zpodobňovat na své štíty, měla vyděsit nepřítele, který by při pohledu na ni strachem zkameněl. Dále se její podoba objevovala na pohárech, což prý pijícího chránilo před jedy, a to se asi mohlo v Římě velmi hodit. Její znamení na domě odhánělo zlé bytosti a ochraňovalo dům před pohromou. Řecká pověst praví, že Gorgona - Medúza byla kdysi překrásnou ženou. Mstivá bohyně však proměnila její krásné vlasy v kroutící se hady, čímž získala svůj pověstný hrůzný vzhled.


MINÓTAUROS
Minótauros byl obludným synem bílého býka, seslaného bohem Poseidónem, a manželky krétského krále Minóa. Všichni byli překvapeni, když královna porodila syna s býčí hlavou a mužským tělem, dítě tedy dostalo jméno "Minóův býk". Tomuto stvoření museli Athéňané ročně posílat jako daň sedm chlapců a sedm dívek, které netvor pozřel. Až teprve Théseus se zmohl na odpor a vypravil se do Minótaurova Labyrintu, aby ho zabil. Přitom mu nemálo pomohla netvorova dcera Ariadné, která mu dala klubko nití, jež má za sebou rozmotávat, aby trefil zpátky. Také mu darovala meč.


MOŘSKÝ LEV
Mořský lev je opět jedno z půlených zvířat, přední polovice je lví a zadní končí rybím ocasem. Tuto zvláštní bytost měl ve znaku pražský rod Vojvodů ze Štromberka.


MOŘSKÝ PES
Je považován za nepřítele všeho živého, velmi náruživě se věnuje lovu ryb, jimiž se živí. V moři má mnoho nepřátel, kteří ho neustále pronásledují a díky nimž téměř vyhynul. Jak název napovídá, jeho přední polovina je psí a zadní rybí. Vyskytuje se ve znacích některých východočeských rodů. Někteří badatelé se domnívali, že mořský pes by mohl být nepřesným vypodobněním tuleně.


PEGAS
Kdo by neznal pegase, okřídleného koně, který je symbolem básníků, umělců a mnoha dalších… Jako zobrazení bystrosti ducha, vysokého tvůrčího zanícení a básnických ambicí byl s oblibou používán jako renesanční motiv. Ve svém erbu ho měl například humanista a knihtiskař Daniel Adam z Veleslavína.


REMORA
Remora je velmi podivná ryba. Měří prý pouze půl stopy, ale dokáže zpomalit a dokonce zastavit loď. Má moc mlžit všechny procesy a zhoršovat spory. Pro svou nečekanou sílu je znamením všech, kteří, ač mohou vypadat slabě, svou silnou vůlí a odvahou dokáží velkolepé věci.


SFINGA
Sfinga je už od dávných dob ztělesněním tajemna a největších záhad života. Má lví tělo, orlí křídla a její hlava a poprsí je ženské. Její původ je ve starověkém Egyptě, kde měla za úkol střežit hrobky a posvátné chrámy, zároveň symbolizovala faraónovu moc a přísný pohled boha Ré. V dobách empíru a romantismu se opět začala objevovat jako dekorativní motiv navozující záhadnou atmosféru.


SKARABEUS
Skarabeus je další z magických symbolů egyptského mysticismu. Z hlediska zoologie se jedná o druh brouka, vrubouna posvátného. V Egyptě symbolizoval sluneční bohy. Byl také považován za ztělesnění nesmrtelnosti, protože je prý schopen zplodit sám sebe a tímto věčným samoplozením být živý navěky. Zlatý skarabeus je také častým talismanem pro štěstí.


SKYLLA
Skyllu líčili staří Řekové jako šestihlavou mořskou obludu, která loví v Messenském průlivu nejen delfíny a tuleně, ale i námořníky. Původně to prý byla překrásná mořská nymfa, do které se postupně zamiloval Zeus i Poseidón. Avšak žárlivá Kirké ji brzy nato proměnila v nestvůru.


UROBOROS
Uroboros je prastarým znamením znázorňujícím bytí bez počátku a konce. Staré báje ho popisují jako obrovského hada, který obtáčí naši zeměkouli a svou hlavou si drží ocas. Pro velké alchymisty býval ztělesněním věčného cyklu.
www.mfantasy.cz

Kniha mrtvého muže

27. května 2007 v 14:48 Citáty
Život je dlouhá řada po sobě jdoucích nenapravitelných chyb.
Nevěř nikomu. Nejmíň sám sobě.
Užívej dne - možná je tvůj poslední.
Hřbitovy jsou plné lidí, kteří si mysleli, že jsou nenahraditelní.
Kamarád je někdo, komu se můžete svěřit se svými problémy. Přítel je někdim komu se můžete svěřit se všemi svými problémy. Smrt je něco, co vaše problémy vyřeší.
Soulož je tou nejstupidnější formou mastrubace.
Naučil jsem se sice, jak se schovat před ostatními, ale pochybuji, že kdy zjistím, jak se skrýt sám před sebou.
Spousta lidí si myslí, že smrt je to nejhorší, co je může potkat, ake to je omyl. Ještě můžete zůstat naživu.¨
Láska? Nic než chemie.
Pravda je útěchou pro hlupáky. Lež je zbraní silných.
Jestliže nemáme osud, co tedy máme?
Na řeči mě fascinuje to množství výraz pro věci, které neexistují. Třeba: pravda, svoboda, spravedlnost...
Jestliže se dva hádají, má pravdu vždy ten silnější.
Deprese -absolutní soustředění bolesti, strachu a beznaděje.
Kdybych mohl Bohu položit jedinou otázku, zeptal bych se: Proč já? Proč zrovna já?
Kdyby samochvála smrděla, nedalo by se na Zemi dýchat.
Nic není takové, jaké se to zdá být, nic se nezdá být takové, jaké to je. Všechno je totiž ještě mnohem horší.
Jen doufám, že všechny ty řeči o posmrtném životě nejsou pravda. Projít tím vším znovu - to bych už nevydržel.
Sebevražda je jediná přiměřená sebeobrana před životem.

Ostatní citáty

27. května 2007 v 14:06 Citáty

Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.
Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.
V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.
Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.
Rány, které si člověk způsobí sám se léčí těžko.
Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.
Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.
Nepřicházím, přátelé, ukrást vaše srdce. Ceazar¨
Život je karetní hra, v níž srdce nikdy není trumfem.
Sláva vítězům, čest poraženým.
Hloupost má srdce na jazyku, moudrý jazyk v srdci.
Časem člověk lituje všechn svých hříchů, kterých se dopustil - i těch, které zapomněl spáchat.
Kdo mlčí, zdá se, že souhlasí.
Největší štěstí je, kdyý člověk ví, proč je nešťastný.
Myslet lze jen rozumem, ale chápat lze jen srdcem.
Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.
Moudré je milovat anděly a vycházet s čerty.
Dnešek je ten zítřek, který ti včera dělal starosti.
Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
Každý útok je voláním o pomoc.
Neváhej a dělej to, co máš skutečně rád.
Nesnažte se zjistit, čím jste, ale stát se tím, čím chcete být.
Nejsi zodpovědný za žádnou lidskou duši. Každá duše si musí neustále volit svůj osud.
Chovat se k ostatním láskyplně neznamená dovolit jim všechno.
Každý může milovat všechno, jakmile si uvědomí, co dělá a proč to dělá.
Nejvyšší myšlenka je ta, která obsahuje radost.
Můžete dělát, být a mít všechno, co si dovedete představit.
V mém světě si nic neděje náhodou.
Nech každou duši jít svou vlastní cestou.
Hledáte nový svět? Přestaňte jej hledat a začněte jej tvořit.
Tvůj život je vždy výsledkem tvých myšlenek.
Přitahujete všechno, čeho se bojíte.
Čemu se bráníte, to přetrvá. Na co se díváte, to zmizí.
Čím více se něčemu bráníte, tím skutečnější to činíte.
Tvá nespokojenost a úzkost pocházejí z toho, že neposloucháš svoji duši.
Nejkrásnějším okamžikem pro bohy je chvíle, kdy si uvědomíte, že žádného boha nepotřebujete.
Máš právo na radost.
Šťastný je, kdo i v šedivých, mlhavých dnech věří, že se zas vrátí sluneční svit.
Nejmocnější síla je umět být bezmocný.
Špatný přítel je jako stín. Za slunečného dne se ho nezbavíš, přijdou-li mraky - nenajdeš ho.
Nikdo nejde dál, pokud neví kam.
Potíže narůstají, když se člověk blíží k cíli.
Nejde o to jít hlavou proti zdi, nýbrž o to, najít očima dveře.
Když jde všechno dobře, v nejbližší době se něco stane.
Záleží na tom, jak žiješ, ne jak dlouho.
Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.
Každému, kdo se zrodí, dá příroda do vínku nějakou vadu.
Jsme je stín a prach.
Prach jsme a v prach se obrátíme.
Nejlepší obrana je útok.
Kdo uteče, vyhraje.
Často malá, opomenutá jiskra vyvolala veliký požár.
Kšel, kouř a lásku skrýt jen těžko.
Není hrdina ten, kdo bojoval a zvítězil, nýbrž ten, kdo zklamán byl a opustil.
Popel je hned, však dlouho roste les.
Nehleden krásu, ta srdce nemá. Hledej srdce, krása přijde sama.
Lid nakonec všechno ví, i když se mu nic nepovídá.
Čím míň toho víš, tím větší strach z toho máš.
V jednotě je síla.
V jednoduchosti je krása.
Základ je nedělat víc, než je nutné.
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Když se ti v jeden krásný den na střepy rozbije tvůj sen, tak nebreč a zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí!
Nejsou žádné emoce, je jen klid. Není žádná nevědomost, je jen poznání. Není žádná vášeň, je jen vyrovnanost. Není žádný chaos, je jen harmonie. Není žádná smrt, je jen Síla.
Výjmečné bytosti se rodí mimo chaos.

Jak si představujete NIC?

27. května 2007 v 11:42 | Oroniel15 |  Můj názor na...
Tuhle se celá třída zapojila do řešení otázky: Co je nic?
Vymysleli jsem desítky možností, ale ani jedna nebyla ta pravá. Tady jich pár máte:
1. Někdo si nic představuje jako tmu. -Jenže tma už je "něco". Tma je pojmenování pro černotu.
2. Někdo si nic představuje jako vzduchoprázdno. -Jenže vzduchoprázdno je "něco". Už je to pojmenování pro nějakou věc, děj.
3. Někdo si zase pod pojmem nic představí bílou plochu. -Ale bílá je už něco; pojmenování. A plocha je už takě "něco".
4. Vymyslela jsem příklad. Když dáte před někoho rozevřenou prázdnou dlaň a zeptáte se: "Co vidíš na mé dlani?" Dotyčný odpoví: "Nic." Nic totiž na té dlani není. Není tam bonbón, mince nebo kulička. Je tam "nic".
Já si pod slovem nic představým tmu, i když se tma už "něco".
A jak si nic představujete nic vy?