Červenec 2008

3. kapitola - Letmé vysvětlení

31. července 2008 v 22:22 | Oroniel15 |  Příběh
"Proboha, on mě chtěl zabít!" zvolala Dita. "On mě…"
"A má to dovolené," odsekl Ivan. "Když už ses do toho namočila, tak ti pomůžu. Beztak za to můžu i trochu já," zasmál se. "Takže, právě tě vedu za naším Velmistrem. Jméno není důležité. Nutí nás mu tak říkat, ve skutečnosti je to jeden z bossů, největších, je to hlava! Založil organizaci, Rudý západ. Je to jedna veliká famílie zločinců. Pašujeme, krademe, zabíjíme, na co si vzpomeneš. Nelegální obchody se zbraněmi, lidmi, cokoli."
"Co tam mám co dělat já?!" zděsila se Dita.
"Je to drsné místo," pokračoval Ivan, ignoroval její otázku. "Odteď jsi jeho součástí. Ať chceš, nebo ne. Budeš podrobena výcviku, zkouškám a testům. Pokud jednou pochybíš, jednou promluvíš, jednou se pokusíš couvnou, zabijou tě. O jednoho člověka víc nebo míň, to je už jedno. V Rudém západu musíš bojovat bez ohledu na jiné, je to jen tvůj a tvůj život, co se snažíš zachránit tak, že budeš poslouchat a že nezradíš."
"Jaké testy? Jaký výcvik? Jaké zkoušky! Doprdele, o čem to mluvíš? Ivane!"
"Já tím prošel taky!" zasyčel nepříčetně. "Zmínil jsem se jim o tobě, ovšem kdyby ses po nich nepídila, nešli by po tobě, protože jsi nic nevěděla. Teď ale víš, takže nemáš na výběr."
"To nemůžu zvládnout!" Ivan se zastavil, otočil ji čelem k sobě a pevně se jí zadíval do tmavě modrých očí. Dita nikdy nepochopila, jak někdo může mít tmavě modré oči se stříbrným odleskem. Jako tmavě modrý kámen ponořený do stříbrné vody.
"Já ti pomůžu," řekl pevně. Dita by ho objala, kdyby si troufla. Sice to byl krásný kluk s vytrénovanými svaly (nejspíš proto, že patřil k Rudému západu), ale netroufla si.
"Díky," bylo jediné, na co se zmohla. "A kam jdeme?"
"Kde si myslíš, že by mohl přebývat boss podsvětí?"
"V kanálech," zasmála se Dita. No podsvětí je podsvětí, podsvětí je pod světem. Ivan se nejistě ohlédl a rozesmál se. Ale záhy zvážněl. "Příště si budu dávat pozor na jazyk. Ale ty ses ptal!"
"Dobře. Těží z nelegality."
"Palác!" zvolala.
Ivan se plácl do čela. "Nejsme v Americe! Tady se šéfové neproducírují na promenádě v drahých hadrech, s bouráky za zadkem a se sexy holkama po boku, nemají obrovské vily, bazény a soukromá golfová hřiště ani tenisové kurty, nenosí těžké zlaté řetězy a z kapes jim nepadají dolary. Prostě na sebe nepoutají tolik pozornosti. A hlavně nechodí všude s ozbrojenci za prdelí. Teda chodí, ale ozbrojenci nenosí samopaly na zádech. Zbraně maj skryté, ale nikdy si nemysli, že je nemají! A ať tě už vůbec nenapadne, že je nemají nabitý! Dobře je platí!"
"Ani na to nepomyslím. Vyrazíme tedy?"
"Jsi nějaká hr," neodpustil si Ivan. "Těšíš se?"
"Chci to mít za sebou."
"Pak bych tě musel zabít. Na tuhle větu si dávej bacha."
"Jasan!"

1089. Diplom

31. července 2008 v 12:03 Diplomy moje
Ten je moc krásný, kuji!!!!!!!!!!!!!!!!

1088. Diplom

31. července 2008 v 11:26 Diplomy moje

1087. Diplom

31. července 2008 v 10:45 Diplomy moje
Pěkný, díky!

1086. Diplom

31. července 2008 v 10:45 Diplomy moje

2. kapitola - Nebo zemřeš

30. července 2008 v 22:10 | Oroniel15 |  Příběh
Dita překvapeně zamrkala.
"Jo," přikývla Pavla. "Strkal jsi nos do věcí, do kterých ti nic není. Doufej, že nevíš příliš mnoho, už ve svém vlastním zájmu. Nerada bych ti chodila dávat na hrob kytky."
"Směšné," ucedila Dita k sobě. Pavla ji neslyšela. Ta právě pobízela sledovatele, aby šel dovnitř.
"Rád tě vidím," řekl muž odporně hlubokým hlasem. "Jsem rád, že jste obě přišly k rozumu. Čekal bych maximálně do večera, pak bych se sem dostal sám."
"Co chceš?" zeptala se Pavla nepřístupně. Nedovolila mu jít dál, zůstala s ním v předsíni. Dita je nejistě sledovala.
"Naši dostali typ a já ho jdu prověřit. Ale to ani potřeba, mám ji rovnou předvést. Očekává se od ní mnoho. A ví mnoho. Nemá na výběr." Obrátil se k Ditě. "Pídila ses po Rudém západu, tak on přišel za tebou. Nemáš na výběr, Dito. Víš víc, než je únosné, nemůžeme tě nechat volně pobíhat. Buď se k nám přidáš, nebo tě zabijeme. A věř, že našim záleží na tom prvním."
"Já nechci umřít!" zvolala Dita.
"Pak pojď se mnou. Přísahám, že ti nic neudělám." Dita ucouvla, ale Pavla ji vzala za ramena a strčila ji před chlápka. Ten ji chytil za paži.
"Co sis navařila, to si sníš!" řekla rázně. "A ne v mém domě! Pádluj!" Dita znala Pavlu. Takhle se chovala vždycky, když šlo o hodně vážnou věc. Nekompromisní a neznala přítele. A šla přes mrtvoly.
Dita i její nový společník rychle opustili dům. Pavla řekla jedno slovo na rozloučení a zabouchla dveře, až se otřásl celý vesmír. Dita se vysmýkla ze sevření.
"Kdo vůbec jste?" zeptala se ostře.
"Je jedno, kdo jsem," pravil muž. "Jeden ptáček mi zazpíval, že prý by naše organizace byla něco pro tebe, i naše lapačka si to myslí. Řekni, dokázala bys zabít?"
"Koho a proč?"
"Dokázala bys zabít?" zopakoval muž otázku.
"Asi jo."
"Ano - ne!"
"Ano," povolila Dita. Nevěděla jen, jestli udělala dobře. Protože jestli je tenhle muž skutečně od Rudého západu, pak si navařila víc, než dokáže sníst. Znejistěla, ale nedala to na sobě znát, zároveň měla slušně nahnáno. Pokud je od Rudého západu, pak jí nepomůže ani Bůh, jelikož do takových černých končin on nedosáhne. Vraždy, únosy, přepadávání, překupnictví, bossové a zbraně… prostě podsvětí.
"Výborně. Ale uvidíme. Řeknu ti tolik. Kdybys odpověděla ne, zabil bych tě. Proč? Jak jsem už řekl, víš víc, než je únosné. A pokud selžeš, zabijeme tě stejně. Pokud promluvíš, zabijeme tě. Ve vlastním zájmu proto dělej, co ti přikážeme. A pozor na jazyk." Dita polka. "Teď pojď. Mám tě předvést." Ale neušli ani krok.
"Rád tě vidím, bratře," usmál se na ně Ivan, Dity spolužák a kluk, co jí řekl o Rudém západu. "Nebude ti jistě vadit, když Ditu převedu já."
"Nebude, ale dostal jsem úkol a…"
"Já se přimluvím," slíbil Ivan. "Pojď, Dito. Všechno ti vysvětlím."

1085. Diplom

30. července 2008 v 21:43 Diplomy moje

1084. Diplom

30. července 2008 v 21:40 Diplomy moje
Hezců, kují moc!

1083. Diplom

30. července 2008 v 20:38 Diplomy moje

1082. Diplom

30. července 2008 v 20:37 Diplomy moje

1. kapitola - Sledovatel

30. července 2008 v 12:47 | Oroniel15 |  Příběh
"Dala bych si zmrzlinu," vzdychla Dita. "Tropické ovoce s kiwi polevou, čerstvým ovocem a hromadou šlehačky s trubičkami obalenými v čokoládě a křupavou sušenku ve tvaru srdíčka s kousky cukru. K tomu extrémně čokoládovou horkou čokoládu se šlehačkou a kousky tvrdé čokolády vykládaných do smailíka."
"Sklapni, děláš mi chutě!" okřikla ji Iveta ostře.
Ve třídě byla těžká atmosféra. Psal se velice důležitý test z češtiny, učitel seděl na katedře, co stála na stupínku, a pečlivě si prohlížel žáky, jestli neopisují. Každý se chtěl s někým poradit, ale ta kamera je čtyřma očima byla velice pozorná. Ale nevšimla si, že se Dita a Iveta povídají.
Když zazvonilo, učitel přikázal vybrat testy a žáci se sebrali, aby konečně opustili blázinec, kterému se slušně říkalo škola. Ale tohle byl uznávanější blázinec, jelikož šlo střední školu.
Dita vyrazila domů. Byl duben, bylo teplo, bylo krásně. Šla zvesela, cestou si koupila zmrzlinu. Sice ne podle svých představ, ale na bolení v krku to bohatě stačilo. Štrádovala si to přes město a vyhlížela se v každé výloze. Ale zároveň se svým odrazem viděla odraz nějakého chlápka. Nevěnovala tomu pozornost, mohl to být kdokoli.
Prošla městem, zamířila klesající ulicí k mostu přes řeku. Ve výlohách stále viděla toho maníka. Zastavila se u výlohy s hračkami. Muž se zarazil a prohlížel si plakát vylepený na oknech banky. Oba se letmo pozorovali a oběma bylo jasné, že ten druhý o nich ví.
Dita změnila směr původní cesty, obešla rohový dům a zamířila ulicí proti proudu řeky. Jistě Pavle nebude vadit, že k ní zajde.
Došla až k elektrárně a za celou dobu se mohla jen domnívat, že ji muž sleduje, ani jednou se neohlédla. Prošla průchodem a vystoupala po schodech ke dveřím. V tomto domě bydlela Pavla, trenérka japonských bojových umění. Dita k ní chodila po celou základku, ale první ročník na gymnáziu si dala pauzu, aby zjistila, jestli bude stíhat školu i tréninky bez problémů. Litovala, že si dala přestávku.
Zaklepala na dveře, vzala za kliku a proklouzla dovnitř. Zahlédla muže, jak se zastavil v průchodu a sledoval ji, když zavírala dveře.
"Dito! Co ty tady!" Pavla se mile usmála a objala ji. "Tebe jsem nečekala."
"Tam venku," ukázala Dita palcem na dveře za sebou, "stojí chlap. Jde za mnou už od gymplu." Pavla vyběhla do prvního patra domu, vyšla na balkón a začala věšet prádlo. Po očku přitom sledovala muže dole. Když práci dokončila, celá naštvaná se vrátila.
"Víš, kdo to je?!" Téměř křičela. Byla hodně rozzlobená.
"Nevím," přiznala Dita.
"To je chlápek z podsvětí!" rozčilovala se. "Buď tě chce někdo oddělat, nebo jsi je nasrala!"
"A jak asi?" rozhodila Dita rukama. "Mě podsvětí nebere, ale překvapuje mě, že ty o nich víš!!"
"Chtěli, abych se k nim přidala," řekla Pavla už klidněji. "Nejdřív jsem si dopisovala s nějakou Evou meilem, ale pak se z ní vyklubala ,lapačka' těch zabijáků."
"Eva? Má přezdívku Evička-lapačka?" Dita se lámala smíchy, když četla první meil od té ženské a narazila na nick na konci textu. Pavla zcela vážně přikývla. "S tou si píšu i já. Ale o ničem jako jsou zabijáci se nezmínila. Ne, nerozzlobila jsem ji," vytušila Pavly otázku. "Ničím."
"Pak si pro tebe jdou, jinak to nevidím. Teď pustím toho vraha dovnitř, protože bys tu jinak zůstala po zbytek svého života. Oni od svých úkolů nikdy neopustí. Moment, neslídila jsi po něčem, co má název Rudý západ?"
"Jo!" zvolala Dita a plácla se do čela. "Jeden můj kámoš k nim patří a říkal, že je to něco pro mě, tak jsem se vyptávala a prostě slídila." Pavla protočila oči, ale komentář si nechala pro sebe.
"Pak je mi jasné, proč po tobě jdou," řekla jen.

1081. Diplom

30. července 2008 v 11:32 Diplomy moje
Krásný, kují!

"Hodit info"

29. července 2008 v 22:59 | Oroniel15 |  "Hodit info"
Jestli chcete, napište mi semka pod článek adresu blogu a o čem chcete informovat (jestli o další kapitole, perličce, aktualitě nebo o tom, jak to mude zítra...). Můžete napsat kdykoli;).

Rozcestník - Bílá vražedkyně

29. července 2008 v 22:57 | Oroniel15 |  Bílá vražedkyně
Kolem a kolem:
Příběh samotný:

Předmluva

29. července 2008 v 22:52 | Oroniel15 |  Bílá vražedkyně
Tak jsem začala psát Předmluvu. No, název Bílá vražedkyně je celkem výstižný. Než přejdu k příběhu samotnému, pár slov, aby bylo jasno:
1. V příběhu se nevyskytuje nic pravdivého (nebo o tom aslespoň nevím:D).
2. Informace, které použiju o Svatém grálu, nejsou mnou ověřené = nwm, co je na tom pravdy.
3. Pokud se vám příběh líbí, můžete napsat do komentů, že chcete informovat o pokračování.
Doufám, že se příběh bude líbit:)
P. S. prozatím bude rubrika s Bílou vražedkyní v menu, později ji přesunu do rubriky Blog a já pod Příběhy na pokračování.