Září 2008

1212. Diplom

29. září 2008 v 17:45 Diplomy moje

Kují!!!

22.9. 2008 - 28.9. 2008

29. září 2008 v 17:41 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 75 Úterý: 58 Středa: 59 Čtvrtek: 67 Pátek: 81 Sobota: 103 Neděle: 114 :-* Celkem: 557


Sorry za menu...

28. září 2008 v 15:13 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
Zase se mi tu sere menu, tak se ho nelekejte:)

1210. Diplom

28. září 2008 v 9:46 Diplomy moje

Kuji moc!!

Rozdělení SB (3)

27. září 2008 v 19:53 | Oroniel15 |  SB
Tentokrát rozděluju od 1-5.
1 → Jsem spokojená! Mám tě ráda:)
2 → Není co vytknout...
3 → Častější komentík by neuškodil...
4 → Příště!
5 → Neni moje SB
Beru na vědomí, že je září a že nestíháte, ale pár jedinců se neozvalo i přes prázdniny, a to mě jako štve:). Sama nejsem nejdokonalejší SB, vim:)))))))))))))))))))) A taky mějte na paměti, že moje paměť nemůže zaznamenat všechno:D
Káťa Hromádková - 1
Kaisei Katashi - 3-4
Bianca - 1
Ruu-chan - 2
Long - 3
Mrs.Sydney - 3
Lonely tear - 5 (asi teda, teď honem nwm:D)
zlaticka4ever - 3
_Stanus-Q-_ (Vevi) - 2
Kikulenka14 - 1
Selin - 1
Andrea - 3
weronika - 4
Sonca20 - 3
Niky - 2
Nataliii - 3
Jirka - 5 (je mi líto, ale ani si nevzpomínám, kdy ses ozval naposledy)
Johanka - 1
Barushka - 3
Laivinë - 1
Blackwish - 1
Aja - 5 (smazala si blog)
Miss.TerYnka* - 2
Domik - 1
Janča - 1
Andílek XD - 1
Fixta - 2
Byla jsem hodná:)))) Ale klidně se vyjádřete:)

1209. Diplom

27. září 2008 v 19:39 Diplomy moje
Kují:-*


27. kapitola - Provedení vraždy

27. září 2008 v 18:20 | Oroniel15 |  Příběh
P. S. konečně jsem zhotovila další kapitolu:)
Dita se usadila v křesle u okna hned v první řadě a ze síťky před sebou vytáhla časopis. Těsně před odletem se dostavila oběť a nezaujatě se posadila do křesla blíže k uličce, na volné sedadlo mezi sebou a Ditou položila kufřík.
"Dobrý den," řekla Dita s letmým pohledem.
"Jo, dobrý. Á, to jste vy!" Dita se na okamžik lekla, že ji poznal jinak než podle toho, že "do něj vrazila" v letištní hale. "Doufám, že nejste tak nemotorná vždycky."
Dita se zamračila. "Co tím chcete říct? Volal mi manažer a nemohla jsem v kabelce najít mobil, tak nevím, co máte!"
"Jaký manažer?"
"Obchodní."
"S čím obchodujete?"
"S diamanty."
"Skutečně?"
"Jak říkám," přikývla. "Proč se zajímáte, pane?"
"Zvědavost."
"Není dobré vědět moc," odsekla Dita přísně. "Škodí to zdraví."
"Nepochybně."
Vzlétli. Sotva bylo oznámeno, že se cestující mohou volně pohybovat po letadle, letušky s občerstvovacími vozíky brázdily uličkami a nabízely cestujícím něco k snědku. Dita si objednala sklenku nejdražšího červeného vína, trpaslík vedle ní také. Usmála se. Plán vycházel.
"Jste znalec vín?" zeptal se trpaslík se zájmem.
"Spíše diamantů," řekla Dita s pokrčením ramen. "Vidím je všude. Dokonce i ve vašich zubech. Začínám z toho bláznit," zasmála se a sáhla po štíhlé skleničce. "Dokonalá barva. Mám ve sbírce jeden cenný rudý diamant."
"Rudé oko?" Trpaslíkovi poklesla čelist.
"Ano, přesně ten. Moje pýcha!"
"Ale ten přeci odmítli Francouzi prodat."
"No to je pravda. Ale nakonec prodali." Dita věděla, že má muže v hrsti. Rudé oko bylo jediné svého druhu. A získat ho oficiální, či spíše legální cestou bylo nemožné. Pro pašeráka to znamenalo vyhlídku dalších obchodů.
Dita odložila sklenici a začala se hrabat v kabelce. Pevně sevřela ampulku s průzračným jedem, odšpuntovala ji a levičkou ji zajela do vlasů. Teď záleželo na rychlosti. Zadívala se na svého spolusedícího, který zrovna odkládal skleničku. Sotva ji položil, sáhla po své úloze Redith.
Seděla na druhém konci letadla vzadu vlevo u okýnka. Spolkla pilulku a ve skrytu doufala, že je v letadle doktor. Nebo že se k ní Dita dostane včas. Pilulka začala působit okamžitě, Redith se začala dusit.
Letušky zareagovaly jako druhé, první byli cestující, kteří se zvědavě ohlíželi. Redith se snažila dýchat přes sevřený krk. Pilulka způsobila, že se jí téměř zablokovaly dýchací cesty. Dita využila příležitosti, kdy se ohlédla i jejich oběť, a vylila obsah ampulky do příslušné sklenice s vínem. Byla to obdivuhodná rychlost. Zároveň stačila vytáhnout z kabelky jinou ampulku, postavila se na své sedadlo a protáhla se do uličky. Život Redith měla prakticky v rukách.
PRAVIDLA! To jí prolétlo hlavou. Bylo pozdě, nemohla se zastavit. Odstrčila letušku, která chudák narazila hlavou na futro spojovaní chodby, natáhla se k Redith a nalila jí do úst kapalinu v ampulce. Až potom ji napadlo se podívat, jestli jde skutečně o lék a ne o jed.
Redith se syčivě nadechla, modrá, až fialová barva se jí začala vytrácet z obličeje. V ten moment se pašerák skácel k zemi a držel se za srdce. Poslední výdech na sebe nenechal dlouho čekat.
Úkol byl splněn.
P. P. S. → Nový zájemci ho "hození infa" (viz Aktuality) se tam můžou zapsat. Ti, kteří už jsou zapsaní a už nechtěj, tak dejte vědět;)

Jak vidět auru (2)

27. září 2008 v 16:31 | Oroniel15 |  Aura
Právě jsem otestovala další způsob vidění aury, a to pomocí periferního vidění. Vezměte si cokoli, co má červenou barvu (přijde mi, že u červené je to vidět nejlíp i pro začátečníky) - knihu, postavičku, sešit. Mělo by to být JEN červené - něco zabalte do červeného balícího papíru. Nebo prostě vezměte nějaký přemět.
Já zůstanu u červené knihy. Sedněte si tak, abyste viděli jednobarevnou plochu (pokud se neumíte soustředit) - třeba čelem ke skříni nebo ke zdi. Knihu si dejte před oči a zaměřte se na její hranu. Sledujte jen tu červenou hranu, ne knihu a ne zeď před vámi. Nechce oči, ať se vám jako by "rozjedou". Nemrkejte, nechte oči "rozjeté" a stále se dívejte na hranu knihy. Nesmíte hnout pohledem, snažte se nemrkat, soustřeďte se na hranu knihy. Po chvilce nad ní uvidíte zelený proužek - vidíte auru BARVY.


1207. Diplom

27. září 2008 v 11:33 Diplomy moje

Díky, je pěkný!

Jako Titanik...

27. září 2008 v 10:58 | Oroniel15 |  Rok 2012 - články
Dívat se Smrti do obličeje není nic příjemného... Bát se o život není tuplem nic příjemného. Děkovat za každý den, za každý nádech... Mlčící hroby, co je po smrti? Tuhle otázku jsem si položila, a v podstatě odpověď zjistila.

Co je potom, po smrti? Co BUDE potom, až se loď potopí? V roce 1912 ráčel opustit "náš svět" Titanik, kolos své doby. Lidé začínají přirovnávat situaci Země právě k této lodi.

Stejně jako na Titaniku, i na naší Zemi se přehlíží díra, kterou máme v podpalubí a která nás táhne ke dnu. Všichni se tváří, že se nic neděje, a nechávají se táhnout. Hudba hraje, jí se, pije, smetánka tančí... Na Titaniku přehlíželi nebezpečí, stejně jako většina lidí na této planetě. Nemůže se nic stát, Titanik je nepotopitelný! Ale přesto se potopil...

Možná bychom měli začít spouštět záchranné čluny, abychom zachránili co nejvíce lidí. Možná bychom měli začít už teď. Neopakovat stejnou chybu. Jenže to bychom nebyli lidé, kdybychom se poučili z chyb v naší historii...

Titanik v roce 1912, naše Země v roce 2012?


1206. Diplom

26. září 2008 v 20:00 Diplomy moje
Hezký, kuji moc!!:-*