Červen 2009

Od Romi k sváku

30. června 2009 v 23:38 | Oroniel15 |  SB

Dneska mě potkalo příjemné překvapení od mého SB ROMI, která mi k svátku "poslala pohled". Děkuju:-*

Chytla mě psavá

30. června 2009 v 23:35 | Oroniel15 |  Bla-bla-bla
Nemůžu si pomoct, ale chytla mě šílená psavá nálada:D (poslední dva dny je šílené úplně všechno). Vytvořila jsem pár krátkých "děl", ve kterých se odráží přežitý rok změn mojí osoby (tedy pohledy na smrt a život...). Jestli chcete, klidně to sem šoupnu;). Co se týče Bílé vražedkyně... nevidím to moc nadějně, ale uvidíme.

Pro Celesta (3)

30. června 2009 v 20:58 | Oroniel15 |  Moje odpovědi
Ahoj, ráda bych se zeptala, jestli existují nějaké lektvary, které se dají použít v černé magii...tém tedy myslím lektvary, které mohou ublížit

- Je možné, že ano. V lektvarech se moc nepohybuju, mrzí mě, že ti nemůžu po moct.

22.6. 2009 - 28.6. 2009

29. června 2009 v 20:33 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 57
Úterý: 49
Středa: 40
Čtvrtek: 51
Pátek: 51
Sobota: 40
Neděle: 55

Celkem: 343

Čerstvé hlášení:D

29. června 2009 v 20:32 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
Já řikala, že to nebude tak děsivé, jak to čekala mamka, která mě s bráchou poslala na noc k babičce. Obě povodňové vlny prošly městem bez toho, aby nateklo do sklepů (i když nevím, jak je na tom hospoda na ostrově nebo hospůdky podél řeky... když jsem viděla tu vodu, tak bych řekla, že na ostrově není vidět golfové hřiště). Ztratila se jen cyklostezka a s ní i lavičky:), které statečně čouhají nad vodu, a travnaté břehy pod stráněmi, ale jinak dobrý... Nevim o nikom, kdo by měl vodu v domě. Zato v Protivíně prej nateklo do domů v dosahu řeky, ale spolužák prej vodu v domě nemá:). Zato Benešovský mlýn je pod vodou - prej byl v televizi - konkrétně sklep a dvůr. Taky v hospůdce Na Soutoku musí být veselo a v Putimi taky (a to tam ti naši blázni chtěj udělat slučák - prej u řeky... aby nebyli u řeky na náměstí:D)... Vim, neměla bych si z toho dělat legraci, ale mam veselou náladu:) Jinak tady s přestávkama prší celej den, teď tu hřmí, ale nic, o čem by stálo za to mluvit.

Nom tak to jen tak z kraje, myslím, že už bude klid, že řeka opadne a příští tejden si to budu štrádovat podél řeky na kole do hospody za městem:D

Nechci plašit, ale...

28. června 2009 v 14:26 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
... je to jen informativní. Mimo jiné i na písecku byl vyhlášen stav nebezpečí, alias se žene povodňová vlna. Myslím, že to nebude žádná katastrofa, ale kdybych se tu dlouho neukazovala, prodělala jsem evakuaci a jsem u babičky (kde není internet). Nedělala bych z komára velblouda, tedy to berte jen jako info - já stav nebezpečí beru taky jenom jako prevenci.

Zatím se tu mějte!:)

Smrt chodí 3x

26. června 2009 v 22:10 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
VAROVÁNÍ: Přijde mi, že následující úvaha nemá žádný smysl, hlavu ani patu. Prostě jsem vypsala svoje myšlenky do wordu, takže pokud se to rozhodnete číst, buďte schovívaví. A pokud vás nasere můj pohled na věc, prosím, nechte si urážející, narážející a ponižující atd. komentáře pro sebe (ale to neznamená, že nemáte psát svůj názor). Ráda si s vámi téma prodiskutuju, ale opravdu mějte na mysli, že jsem psala, co mi zrovna vytanulo na mysli, takže následující úvaha kromě smyslu, hlavy a paty postrádá i logiku...
P. S. asi je to trošku delší...:)

V pondělí to byl rok, co moji kamarádku srazil vlak. Od té doby mi šlapal na paty jeden smrťák za druhým, stejně tak špatné zprávy a nečekané, nepříjemné situace. Krátce po ní mojí spolužačce zemřel kámoš v nemocnici. Následovala smrt mojí tety, opravdu skvělé ženy (pracovala v obchodě svého syna a vždycky mi dala něco zadarmo:)). Potom si na sv. Valentýna sedla na koleje jedna holčina - bývalá spolužačka a nejlepší kamarádka mojí současné spolužačky (její smrt vyšetřoval - resp. byl při zásahu - otec mého spolužáka, který je policajt; a známý mojí kámošky patřil k záchranářům, kteří měli výjezd k tomuto případu). Potom moje mamka musela na operaci, čtyři dny na to moje sestřenice (aby toho nebylo málo, v březnu jsem byla na operaci já).
Říká se, že když někdo umře, tak do roka po jeho úmrtí "smrt chodí třikrát". Doufám, že smrtí kamarádky, od které uplynul rok, tyhle nepříjemnosti skončily, ale přijde mi, že se její smrtí spustil řetězec špatných konců. Když se ohlédnu, nepotkalo mě za ten rok nic "veselého s dobrým koncem".
Ze školy odešla holčina, se kterou jsem seděla, a zase jsi v té třídě plné lidí připadám jako kůl v plotě - to bylo první, co mě teď napadlo. Já a moje nej kámoška jsme se úplně odcizily… Bylo by toho hodně, ale zrovna tyhle věci se mi nechce zveřejňovat.
Od té doby, co kámošku srazil vlak, často myslím na to, co je po smrti. Celý ten rok po její smrti - a i nyní, když světem proletěla zpráva o smrti Michaela Jacksona - jsem nad tím bloumala. Nikdy jsem si nepřipadala smrti tak blízko jako za ten rok a čím víc nad tím uvažuju, tím je to celé horší. Přistihuju se, jak o smrti mluví prostě bez zábran - beru to jako přirozenou věc a setkávám se s rázným odporem typu: "Prosím tě, o čem to přemýšlíš?" Zjevně je smrt brána jako něco nebezpečného, něco, o čem se nesmí mluvit.
Když se ohlédnu ještě dál, tak jsem v jednom kalendářním roce přišla o tři pokrevné příbuzné. Od té doby jakoby začal veliký START smutných konců. Já už neberu smrt jako něco děsivého, něco, o čem by se nemělo mluvit. Beru to jako tu nejzákladnější přirozenou věc a přestávám chápat, proč se jí lidé bojí.
Nedávno jsem prohlížela fotky z posledního dne na základní škole a narazila jsem na Vlaďku - mojí zemřelou kamarádku (tu, kterou srazil před rokem vlak). S jejich třídou blbli a ona měla červenou fixou na špičce nosu nakreslený veliký puntík. Seděla naproti svojí nejlepší kámošce - také s červeným nosem. Dívala jsem na tu fotku a prostě mě napadlo: "Napadlo ji vůbec, že za dva dny zemře? Napadlo ji, že právě jí by se to mohlo stát?"
Historie je plná očekávaných smrtí. Nepůjdeme hluboko - třeba princezna Diana. Bylo zveřejněno, že dostala dopis s tím, že zemře - dokonce kdy a kde. Věděla, že když nasedne do auta, už nikdy neuvidí své děti? Věděl Michael Jackson, že zemře? Napadlo ho to vůbec? Napadne tohle někdy někoho? "Co když já? Zítra, až půjdu ze školy/ze zaměstnání?" - myslím, že to nikoho nenapadne, možná proto, že se bojí, že by se to mohlo stát, možná proto, že mu to přijde jako nesmysl. Ale já si myslím, že s tímhle bychom prostě měli počítat - nevíme dne ani hodiny.
Vyprávěla jsem o Vlaďce svojí kamarádce. Vlaďky mamku museli odvést ke specializovanému lékaři, když zjistila, že je její dcera mrtvá. A kamarádka na mě: "Složila by se moje máma taky, kdybych zemřela?"
Víte, mě přijde, že člověk se stane "známým" až po tom, co zemře. Za života si ho nikdo nevšímá a když je najednou mrtvý, dozví se to celé město. Jsem toho příkladem sama - s Vlaďkou jsem sotva prohodila pár slov, v podstatě jsem ji vůbec neznala, ale když zemřela, obrečela jsem to. Nikdy jsem Michaela Jacksona neposlouchala, ale teď, když zemřel, mam od něj v počítači tři písničky. Myslím, že je člověk slavnější víc po své smrti než za života proto, že si člověk uvědomí, že o někoho přišel. Já si uvědomila, že jsem přišla o spolužačku, že ji už nikdy neuvidím. Zlom. Jak se říká: "Člověk si neuvědomí, co má, dokud o to nepříjde."
Někomu to přijde nefér - bylo jí patnáct, v pátek vyšla základku (úspěšně přijata na střední školu) a v neděli ji srazí vlak - ale mě to nepřijde nefér, mě to přijde jako blbá náhoda (nebo osud, jak chcete). Jak jsem dlouho přemýšlela o smrti, napadlo mě - "Není jedno, kdy někdo zemře? Teď nebo za padesát let?"
Říká se, že by rodiče neměli přežít své děti. Pro Vlaďky matku to muselo být příšerné - zemřela jí dcera. Rychlá rána méně bolí, proto si myslím, že je na tom mnohem lépe než ti rodiče, kterým dítě zemře v náruči.
V úvahách jsem se dostala k bodu, kdy mi přijde, že jsem ledovější než led. Mě nepřijde jako katastrofa, když zemře dítě. Jednou byla v televizi reklama, že hladem denně zemře x dětí. A vím, že jsem prohlásila něco, na co máma zareagovala: "Jak tohle můžeš říct?" (nebo něco v tom smyslu). Asi jsem nějaká divná, nebo jen beru smrt jako součást existence života. Teď, nebo za padesát let? Dítě, nebo starý člověk?
Mrazí mě v kostech, když vidím dokumenty nebo filmy o válce - utrpení lidí, ano, to mi dokáže stáhnout žíly, ale smrt ne.
Když se mojí sestřenici narodil syn a já za ní šla s rodiči do porodnice a viděla toho prcka, první, co mě napadlo, byla myšlenka na smrt. Už si nevzpomínám, co přesně. Nevím, asi jsem fakt nějaká divná (nebo to bylo tím, že jsem byla pořád mimo ze smrti spolužačky nebo mojí tety - klučina se narodil asi měsíc po tom, co zemřela moje teta).
Zrovna včera byl sportovní den a já šla na pochoďák - vylezli jsme na rozhlednu a učitel povídá: "To před dvěma třema rokama odtud skočila kolegyně ze zemědělky (zemědělky, jestli si vzpomínám dobře). Prý osobní problémy." Já se naklonila přes zábradlí, podívala se dolů a už jsem byla myšlenkami u smrti - jaký to je skočit a vědět, že to už nejde vrátit? Bolí rozlámané kosti? Zemřela okamžitě?
Bylo to takové bizardní - byli jsme na rozhledně, která se ve větru kývala, a povídali jsme si, jak učitelka odtud skočila, jak se učitel zabil v té veliké kouli - zorbing (díky, Wendulko:)... prostě takové příjemné věci na to, že jste několik desítek metrů nad zemí na rozhledně, která se ve větru kýve.

1319. Diplom

25. června 2009 v 18:49 | Oroniel15 |  Diplomy moje
Je pěkný, kuji

Pro Sharon (2)

24. června 2009 v 15:04 | Oroniel15 |  Moje odpovědi
kde bereš ty obrázky? mohla by si mi napsat odkaz, prosím? promin že zase s něčim otravuju.
díky

- Neomlouvej se, neotravuješ;) Beru je tu → KLIK

Ahojky, nechci rejpat, ale proč sem nepřidáváš třeba nějaké nové věci o magii? Tyhlety citáty atd.. jsou taky dobrý, ale tohle je blog přece o něčem jiným, nebo ne? 8-):-?

- protože citáty mam po ruce a nemam čas na to sedět a z pěti různých článků vypisovat to nejdůležitější a pak to skládat dohromady... Neboj, i na magii dojde;)
- můj blog je o tom, co mě zajímá, a možná sis všimla, že 2 roky nejde zůstat jen u jednoho dvou témat a ta stále rozšiřovat

Ochutnávka chilli

24. června 2009 v 15:03 | Oroniel15 |  Na zasmátí
P. S. Trochu sprosté:)

Poznámky nezkušeného porotce jménem Frank z východního pobřeží:

Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodování na soutěži ve vaření chilli. Jeden z rozhodčích totiž onemocněl a já zrovna sháněl nějaký kšeft. Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže jsem nabídku přijal…

Následují opisy bodovacích lístků:

Mikova Pálivá obluda
Sudí 1: Moc rajčat. Příjemně rychlý nástup.
Sudí 2: Jemná, osvěžující chuť rajčat. Nijak výrazně ostré.
Frank: Kurvafix, to by slouplo barvu ze silnice! Plamene uhasilo až druhé pivo. Doufám, že tohle bylo nejhorší, co mě mohlo potkat. Ti Texasani jsou fakt cvoci!

Arturův Plameňák
Sudí 1: Krásná kouřová vůně, jemná příchuť vepřového. Slaboučký nahořklý ocásek.
Sudí 2: Skvělá chuť domácí grilované omáčky, mohlo by být více pepře.
Frank: Fakt nevim, co bych měl kromě bolesti cejtit… Musel jsem odhánět lidi, co mi chtěli poskytnout masáž srdce, aby radši běželi pro pivo. Když viděli můj obličej, narazili druhý sud…

Fredův Požár ve stáji
Sudí 1: Perfektní požárnické chilli! Perfektně ostré, možná by to chtělo fazole.
Sudí 2: Chilli bez fazolí, mírná, příjemná chuť mořské soli, virtuózní práce s pepřem.
Frank: Volejte chemiky, někdo sem vyklopil cisternu jaderného odpadu! Nosní sliznice mě pálí jako bych šňupal kyselinu sírovou. Všichni už znají postup: pivo mi podívají řetězem, abych neuhořel. Barmanka mě praštila do zad, abych se neudusil; páteř mám teď před sebou na stole. Ze všeho toho piva už jsem taky na sračky.

Bubnová Černá magie
Sudí 1: Omáčka s černými fazolemi, prakticky žádné koření. Slabota.
Sudí 2: Černé fazole s mírně nakyslou příchutí. Dalo by se to možná použít jako omáčka k dušené rybě, ale chilli to rozhodně není.
Frank: Cítil jsem, že mám něco na jazyku, ale žádnou chuť - je možné, že by chuťové buňky na jazyku úplně odumřely? Sally, barmanka, stála připravená za mnou s tácem tupláků; tahle 150ti kilová machna začíná vypadat docela žhavě.

Lindin Odstraňovač rtěnky a rtů
Sudí 1: Silné, masité chilli. Čerstvě umletý cayenský pepř, velmi ostré, bleskový nástup. Velice působivé.
Sudí 2: Chilli se sekaným hovězím masem, představoval bych si trošku víc rajčat. Cayenský pepř je skvělý nápad.
Frank: Zvoní mi v uších, pot ze mě leje a nemůžu zaostřit oči. Uprdnul jsem si a několik lidí za mnou museli odvézt na ARO. Soutěžící se urazila, když jsem utrousil, že mi ta její leptací pasta zřejmě způsobila trvalý poškození mozku. Sally mu musela zastavit krvácení z jazyka proudem piva z pípy přímo na jazyk. Asi mi upadnou rty a vypadají zuby. A nejvíc mě sere, že oba zdejší rozhodčí mají pořád kecy, abych přestal křičet. Nejraději bych ty vidláky nakopal do prdele.

Verčina Vegetariánská variace
Sudí 1: Řídká, ale velmi chutná vegetariánská omáčička. Perfektně vyvážený poměr koření a pepře.
Sudí 2: Zatím nejlepší. Agresivní směs pepře, papriček, cibule a česneku. Špička.
Frank: Moje střeva jsou v jednom ohni. Když jsem si uprdnul, posral jsem se a mám strach, že se to prožere židlí. Niko už za mnou nepostává kromě Sally. Musí bejt ještě větší magor, než jsem si myslel. Necejtim držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem.

Susannina Strašlivá šílenost
Sudí 1: Středně ostré chilli, příliš mnoho nakládaných papriček z konzervy.
Sudí 2: Chutná to jako by tam kuchařka tu pikslu pepře zvrhla na poslední chvíli. Musím vyjádřit své obavy o Franka; vypadá, jako by nebyl zcela ve své kůži a neustále sprostě kleje.
Frank: Kdybych si v držce odpálil granát, vůbec bych to necejtil. Na jedno voko nevidim, slyším jenom příšerně hlasitém hukot. Celý břicho sem si upatlal, když jsem se lžící místo do pusy trefil do voka. Kalhoty mám plný sraček žhavejch jako láva. Aspoň doktoři při pitvě pochopí, na co jsem chcípnul. Přestávám kejchat; strašlivě to pálí. Stejně všechen kyslík shoří, než mi dojde do plic… Když se budu potřebovat nadechnout, budu vzduch nasávat tou dírou, kterou se mi žaludek proleptat ven.

Jimovo Sváteční chilli
Sudí 1: To nejlepší na konec! Perfektní kombinace chilli, bezpečná pro všechny včetně dětí, nijak přehnaně ostrá, přesto příjemně prokrví.
Sudí 2: Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Frank omdlel a celý hrnec na sebe svrhnul. Nevím, jestli to přežije. Chudáček. Čím je to na tom severovýchodě krmí??? Jak by asi dopadl, kdyby někdo uvařil něco fakt ostrého?
Frank:

Zdroj - taťka tohle někde před pár roky splašil na netu. Nechci někomu brát jeho práci, takže se ozvěte, zdroj doplním;)

Charakteristika školy

23. června 2009 v 21:16 | Oroniel15 |  Na zasmátí
Učitelský sbor - Hříšní lidé města pražského
Písemka - Vojna a mír
Zkoušený žák - Sám proti bohům
Zeměpis - Na severu Aljašky
Přírodopis - Štaflík a Špagetka
Čtení - Nedělní chvilka poezie
Chodba - Plochá dráha
Záchody - Bitva o Alžír
Zkoušení - 3krát nevím
Před vysvědčením - Na sklonku života

(Opět můj vyhozený sešítek:D:D)

Za spřátelení pro Lathenie

23. června 2009 v 20:54 | Oroniel15 |  SB

Mix (12)

23. června 2009 v 20:04 | Oroniel15 |  Citáty
Dneska sem dělala doma úklid a našla sem sešítek s citáty, které jsem sesbírala na základce, tak sem dám ty, kterých mi bylo líto (páč ten sešítek letěl do koše se spoustou dalších věcí:D). Určitě je znáte.

Hlupáci dělají pořád stejné chyby, ti chytřejší nové.
Lepší hrst jistoty než pytel naděje.
Čekej to nejhorší, doufej v to lepší.
Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou.
Jeden za všechny, každý sám za sebe.
Dokud můžeš, musíš.
Čas plyne různě, ale záleží na tom s kým.
Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
Pod svícnem bývá největší tma.
Dvě věci jsou na světě všudypřítomné - vodík a lidská blbost. (Beethoven)
Velká moc vyžaduje zodpovědnost.
Jednou rukou nezatleskáš, jedním křídlem nepoletíš.
Je ztracené pouze to, čeho se sami vzdáme.
Je ti pět, každý ti závidí. Je ti deset, neumíš násobilku, ale každý ti závidí. Je ti patnáct, prožíváš první lásku a každý ti závidí. Najednou se ohlídneš a zjistíš, že na všechno jeden život nestačí. Pak začneš závidět pětiletým.
Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.
Ticho před narozením, ticho po smrti - život je hluk mezi dvěma neprozkoumanými světy.
Proč všichni říkají "mlč", když chci mluvit? Proč všichni říkají "neplač", když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají "miluj", když není nikdo, kdo by mě měl rád? Budou mi taky všichni říkat "dýchej", až budu umírat?
Život je příběh s předem odhaleným koncem.
Smrt není strašná, strašnou jí dělají jen představy.
Pokud nevěříš na přátelství, jsi na tom špatně. Pokud nevěříš na lásku, jsi na tom ještě hůř. Pokud si myslíš, že smrt je zábava, je mi tě líto.

Život je karetní hra, v níž srdce nikdy není trumfem.
Hloupost mí srdce na jazyku, moudrost jazyk v srdci.
Oko za oko -a celý svět je slepý.
Život je příliš krátký na to, aby se o něm dalo psát.
Kdo mlčí, zdá se, že souhlasí.
Největší štěstí je, když člověk ví, proč je nešťastný.
Myslet lze jen rozumem, chápat lze jen srdcem.
Neberte život vážně, stejně z něj nevyváznete živí.
Moudré je milovat anděly a vycházet s čerty.
Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.
Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.
Dnešek je ten zítřek, co nám včera dělal starosti.
Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
Kletba umělce - je-li po celý život posuzován lidmi, kteří mají méně fantazie, vkusu a citu než on.
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.
Stáří je smutné ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.
Každý útok je voláním o pomoc.
Neváhej a dělej to, co máš skutečně rád.
Nesnažte se zjistit, čím jste, ale stát se tím, kým chcete být.
Očekávání ničí vztahy.
Chovat se k ostatním láskyplně neznamená dovolovat jim všechno.
Často opakované slovo se stane fyzickou realitou.
Láska probouzí strach, strach probouzí lásku…
Hledáte nový svět? Přestaňte jej hledat a začněte jej tvořit.
Nemáš žádné závazky, jen příležitosti.
Tvůj život je vždy výsledkem tvých myšlenek.
Přitahujete všechno, čeho se bojíte.
Čemu se bráníte, to přetrvá, na co se díváte, to zmizí.
Čím více se něčemu bráníte, tím skutečnější to činíte.
Všechny nemoci vznikají ve vaší mysli.
Tvá nespokojenost a úzkost pocházejí z toho, že neposloucháš svoji duši.
Tvé mylné představy o lásce ti brání prožívat ji čistě.
Nejkrásnějším okamžikem pro bohy je chvíte, kdy si uvědomíš, že žádného boha nepotřebuješ.
Mír není stav, kterého by se dalo dosáhnout válkou.
Každá válka končí jednáním. Proč se nedohodnout hned?
Šťastný je, kdo i v šedivých, mlhavých dnech věří, že se zas vrátí sluneční svit.
Nejmocnější síla je umět být bezmocný.
Špatný přítel je jako stín - za slunečného dne se ho nezbavíš, přijdou-li mrak, nenajdeš ho.
Nikdo nejde dál, když neví kam.
Potíže narůstají, když se člověk blíží k cíli.
Nejde o to jít hlavou proti zdi, nýbrž o to najít očima dveře.
Když jde něco dobře, v nejbližší chvíli se něco stane.
Duševní nemoc jeho horší než tělesná.
Každému, kdo se zrodí, dá příroda do vínku vadu.
Často malá a opomenutá jikra vyvolá velký požár.
Kašel, kouř a lásku neutajíš.
Popel je hned, však dlouho roste les.
Nehledej krásu, ta srdce nemá, hledej srdce, krása přijde sama.
Lid nakonec všechno ví, i když se mu nic nepovídá.

Za spřátelení od Lathenie

23. června 2009 v 19:50 | Oroniel15 |  SB
Děkuju, je krásný:-*

15.6. 2009 - 21.6. 2009

22. června 2009 v 14:03 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 41
Úterý: 38
Středa: 40
Čtvrtek: 39
Pátek: 45
Sobota: 51
Neděle: 49

Celkem: 303