Srpen 2009



Morbidin Morthel

31. srpna 2009 v 13:27 | Oroniel15 |  Victoria Frances


Anne Stokes - Obrázky (7)

31. srpna 2009 v 13:11 | Oroniel15 |  Anne Stokes
Zdroj na obrázcích


24.8. 2009 - 30.8. 2009

31. srpna 2009 v 11:07 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 49
Úterý: 40
Středa: 43
Čtvrtek: 45
Pátek: 45
Sobota: 43
Neděle: 34

Celkem: 299 - takové Baťovské číslo:D

Mix (18)

30. srpna 2009 v 23:01 | Oroniel15 |  Citáty
Latinská přísloví
Omyl je bez viny.

Francois de la Rochefoucauld
Aby člověk mohl odpovídat za své činy, měl by mít nejdřív možnost odpovídat za svůj osud.

Blaise Pascal
Rozdíl mezi klidem a jistotou mysli - jistotu poskytuje jen pravda, klid skýtá upřímné hledání pravdy.

Paul Cézanne
Důkladně se umoudřím, ale umět v tom chodit už nebudu.

Bernard Bolzano
Koho chce bůh zničit, toho raní rozumem.

Abraham Lincoln
Nevážím si nikoho, kdo dnes není moudřejší než včera.

William Somerset Maugham
Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout.

Alf Scorell
Krátce to říci neuměl, dlouho poslouchat ho nikdo nevydržel.

Slovenská přísloví
Drž se nové cesty a starého přítele.

George Bernard Shaw
Lidé, kteří nemají co říci, nikdy nejdou pro slovo daleko.

N.N.
Na životě miluju zejména tu rozmanitost - každý den mne nasere někdo jiný.

Stanislaw Jerzy Lec
Buďte samouci, nečekejte až vás život naučí.

Alfred Delp
Lidský život měl smysl, jestliže přinesl na svět trochu lásky a dobra.

Patricie Holečková
Pravda bolí, i když neubližuje, lež ubližuje, i když nebolí.

Karl Georg Büchner
Buď ohleduplný ke stárnoucí ženě, která se chce ještě líbit světu.

Smil Flaška
Každý podle přirození dvě uši má ku slyšení, ale jedna ústa k tomu, aby odpovídal komu.

Lafayette Ronald Hubbard
Jsou to v podstatě vztahy mezi lidmi, které dodávají životu cenu.

Erich Maria Remarque
Rozum a srdce jsou jako přesýpací hodiny. Kde se jedno naplní, druhé se vyprázdní.

Lucius Annaeus Seneca
Žít znamená bojovat.

Bedřich Václavek
Život je otevřený, protože nic není hotového. Je radostno, že můžeš vše v něm vytvořit sám.

Zdeněk Chromý
Pravda se někdy dost načeká, kterými dveřmi ji pustí dovnitř.

Alexandre Dumas starší
Hovoř jen to, co je potřebné, a řekni jen polovinu svých myšlenek.

Publius Vergilius Maro
Osud si cestu najde.

Joseph Heller
Myslel jsem si, že když o tom nebude nikdo mluvit, nebude to pravda.

Lucius Annaeus Seneca
Když bujně dovádí mladík, je to chyba, když stařec, je to šílenství.

Josef Bohuslav Foerster
Triumf ducha, věčnost krásy. Kde není stáří, není změny. Zde promlouvá nesmrtelnost.

André Maurois
Život sám o sobě není tak lehký. Proč do něho vnášeti prvek tragické předtuchy, který v něm není?

William Saroyan
Nic v životě nemusí být jen a jen takhle a ne jinak.

Pierre Corneille
Velmi často nalézáme víc, než doufáme nalézt.


Víte, co je divné?

28. srpna 2009 v 20:28 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
... že mam zase chuť psát a o5 zase nevím o čem. Možná bych měla vysvětlit nečinnost, možná myšlenky a úvahy...

Projela jsem spousty blogů a stránek (tedy, v rámci SB:)), místo abych psala články; přemýšlela jsem a uvažovala; místo abych poslouchala písničky, posloucham muzikály; místo abych se věnovala tvůjčí činnosti, lenoším; místo abych drtila mlsnou, nechám se jí ovládat,;a místo abych užívala posledních dnů, obloukem se vyhýbám komunikaci s kýmkoli, kdo by mě mohl někam vytáhnout. Jak se blíží škola, zmítají mnou dost protichůdné emoce, ale věřím, že to nebude taková hrůza, jak si ve slabých chvilkách vykresluju.

Spíš všechno, co mě na škole štve, překrucuju. Štvou mě testy - nepíšu je sama, jsme v tom celá třída, a kdo chybí, ten si je dopíše. Štve mě zkoušení - nejsem v tom sama. Štvou mě, spíše štve mě většina učitelů - tak jim to vrátim:D ba ne... Štve mě do té školy jít - nejsem v tom sama. Je to o zvyku, řekla bych. Na konci roku jsem si říkala - co o těch prázdninách budu dělat?! - tohle byly nejlepší prázdniny (asi proto, že jsem nesehnala brigádu, což mě teď dohání... nu což, jednou budu miliardářka:D). Co budu ve škole dělat? To, co vždycky - přežívat. Zvládnout se dá všechno, a škola je jen škola... Lámu se smíchy nad mým nedomyšleným řešením - všichni jako že budou mít jeden sešit (čili desky a papíry) na všechny předměty. Můj postoj - jo, skvělý nápad, ale nechci být jako všichni ostatní! Takže žádný desky... koupila jsem si sešit v pevných deskách o 200 listech. Pak jsem přišla na to, že má málo listů:D:D:D:D:D ale já se do toho vejdu, i kdyby to nešlo:D

Včera jsem byla na koních v místním hřebčinci. Jezdila jsem jen na vyjížďky do Štětic, kde mají (jak se ti koně menují) haflingy (ech, vážně je to správný název?) - čili jste málem vyšší než kůň. Jenže v hřebčinci na toho koně koukáte se zakloněnou hlavou:D nejdřív jsem se nemohla vyhoupnout do sedla - třmeny byly moc vysoko a já sem malý člověk s evidentně krátkýma nohama:D Tak jsem tam visela a už sem myslela, že si zase stoupnu a odrazim se znova, když najednou jsem byla v sedle a ani nevim jak. Trenér - podle kámošek chlap, který je kamarád jen tehdy, když není na koních - na mě celou hodinu vrčel typu → musíš koně pořád pobízet, tady nejsi na vyžďce, nemůžeš se kochat, tady musíš makat; polož si ruce na krk toho koně; přesťan říkat ano a raději dělej, co po tobě chci; stoupni si do těch třmenů a nepadej, zadek nemáš tak těžkej, ne?; koukej před sebe, (překračování takových kůlů, nwm honem, jak se jmenují, grr.) tohle nech koni!; tlač paty dolů!; atd. atd. Ale zase jsem se něco naučila a hodně jsem si z té hodiny odnesla. Ani mě nic nebolí... To po šermu mě dycky bolí všechno - jednou nás trenér prohnal a já přišla domů, dřepla na zem a nešlo vstát!!!:D:D:D:D

Nedá se říct, že bych se nechala k ježdění přemluvit. Když za mnou kámoška přišla s tím, že se chce ke koním vrátit a jestli nechci s ní, byla pro mě odpověď jasná - jo, chci se naučit jezdit na koni. Po té jediné hodině mi je jasné, jak těžké to bude, ale já to zvládnu, znám se, že?:D Sice nevím, jak to utáhneme finančně, ale udělám maximum. Ale kdybyste věděli, PROČ se chci naučit jezdit na koni (vynecháme to, že až budu miliardářka a budu jezdit na koni, bude se mi hodit to umět:D). Chodím na šerm a já když vidím ty turnaje - samozřejmě na koních... ano, určitě uvažujete správně. Jednou na tom turnaji budu já a je mi jedno, jak se k tomu dopracuju. Prostě tam budu a dovolím vám se se mnou vyfotit (ech:D:D:D:D).

Šerm mě hodně oslovil, kdybyste věděli, kdo mě k tomu "dokopal". Chytil mě tak, že naberu ještě jeden - zůstanu u 1.5 ručáku a přiberu šerm v ateliérech, kde se (jak sem pochopila) trénuje s různými zbraněmi. Taky mě napadaly myšlenky, že začnu s aikidem, thai-boxem a tak podobně, ale především s rozumem, že?:D

Už vím, co je divné - divné je, že tohle píšu na blog... nom co, když už jsem to napsala, tak to nesmažu...

P. S. právě jsem udělala ptákovinu - na Travianu jsem si zvolila místo Armády Peníze:D Váhala jsem tak dlouho, až sem prostě máčkla a ani nevěděla na co... nom co, když už jsem to udělala, tak to nebudu vracet (kromě toho, že nevím jak, tak si myslím, že to ani nejde:D)

P. P. S. pokračuju ve svém literárním díle tak vehementně, že jsem se do toho naprosto originálně zamotala. Ale jak se znám, z toho zamotaného se nakonec vyklube něco úžasného - je to tak vždycky...

Už vím, co ještě je divné. Uvědomila jsem si jednu věc - co řeknu, to platí. Dám příklad - kámojdě se ve škole líbil jeden kluk a já jí říkam - dneska ho potkáš ať chceš, nebo ne. Když to řeknu, tak to platí (lehký smích)... to víte, že ho potkala... a takhle je to, dalo by se říct, ve valné většině. Ne přesně takhle, ale když řeknu něco, co končí -když to říkám, tak se to stane/tak to platí, tak se to stane - buď přímo tak, nebo v odchylce. Prostě to plácnu a nechám to plavat a pak slyším "Ty vole, tys měla pravdu, já ho potkala hned 2x!" Nebo na konci školního roku (alias na začátku prádznin) jsem si řekla - to pobláznění mě přejde a po prázdninách přijdu do školy jakoby nic. Ne, není "sejde z očí, sejde z mysli" - mam na to důkazy:D:D:D - ale prostě se tak stalo a já jsem zase ta "vyrovnaná" osůbka, která "snese všechno" (od tvrdých trenérů přes bratra po vidinu školy).:D:D

A vím, co ještě je divné. (Je divné i to, žes to dočel/a až sem teda:D:D:D) Divné je, jak jsem změnila svůj způsob myšlení. A přineslo to ovoce, ohromné... víte, tohle asi nemá smysl sem psát:D:D:D (pomineme název rubriky, ano?:D)

Taky jsem přišla na další věc. Vnímám teď čas poněkud jinad, nebo-li na všechno je dost času. Den nemá 24 hodin, ale 32... vnímám čas, jak chci - buď se táhne, nebo letí.

Asi bych měla skončit, nevidím smysl pokračovat:D takže zatim

P. P. P. S. jejky, asi bych měla ukončit bleskovku:)
P. P. P. P. S. (spíše VAROVÁNÍ) nikdy jsem nechtěla, aby se z mého blogu stal deníček, ale evidentně se k tomu schyluje. Ne, žádný deníček! Rozhodně ne v tom doslovném slova smyslu (hezky formulované, což?) Hm, uvidíme, že? Nějak to dopadne (do vedete si představit, že by něco dopadlo NIJAK?):D

Fajn, konec... Pa:-*

Film The Secret (česky)

25. srpna 2009 v 22:28 | Oroniel15 |  Úvod
Našla jsem na netu on-line film The Secret (Tajemství). Kniha je jeho dokonalá kopie, ale oboje na mě působí stejným dojmem.


A potom ještě → TU ←, ale nevím, jak to vypadá, konkrétně tohle jsem neviděla.

Focení s kámoškou v lese

25. srpna 2009 v 21:33 | Oroniel15 |  Moje zkušenosti
Dneska jsem byla s kamarádkou fotit. Byla jsem si jistá, že se fotky focené v lese a na takovém oooobr balvanu vyvedou. Prostě mě úpe porazilo, že jen na pár fotkách vypadám ostřesně:D Problém byl, že ve foťáku došly baterky (konktrétně všech 5:D), ale i fotky z mobilu jsou úpe úžasné! Veděla jsem, že nebe bude bez mráčku, slunce bude hřát (ten balvan byl příšerně horkej!) a že se fotky prostě vyvedou! Dokonce se mi o tom i zdálo:D

A co nevidim - až na pár výjimek dokonalé fotky! Úpe mě to porazilo:) Zítra budu vstávat kvůli focení bez přímého záření sluníčka v 6 hodin ráno! (Slunce svítilo na balvan a já musela fotkám odebírat červenou barvu:D.) Ale určitě to vyjde, já to vím:)

17.8. 2009 - 23.8. 2009

24. srpna 2009 v 14:14 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 59
Úterý: 47
Středa: 56
Čtvrtek: 56
Pátek: 52
Sobota: 30
Neděle: 41

Celkem: 341 - wow, roste a to je skvělý, kuji:-*

Kniha The Secret

23. srpna 2009 v 23:13 | Oroniel15 |  Úvod
Kniha The Secret vznikla po uvedení stejnojmenného filmu. Je dílem Australanky Rhondy Byrne, která se věnovala rozhlasu, později se stala autorku řady australských pořadů a filmů a své zkušenosti zužitkovala při natáčení filmu Tajemství, které předcházelo její stejnojmenné knize.

Ono Tajemství je známé už tisíce let. Znali ho největší osobnosti naší historie, od Platona přes Galilea, Beethovena po Einsteina (a samozřejmě dalších). Tajemství lze využít naprosto pro cokoli - pro zdraví, krásu, peníze, úspěchy, vztahy, štěstí. S ním dokážete nemožné a ještě více.

Film jsem neviděla a bohužel jsem ho ani nenašla, ale ke knize samotné jsem se dostala náhodou, stejně jako náhodou píšu tento a všechny články týkající se Tajemství (pokud chce vědět, jak jsem se ke psaní dostala, stačí si přečíst první odstavce a P. P. S. pod článkem → TU ←). Nevím, co mě nutí psát, prostě musím psát a podělit se o to, co mi obrátilo život o 180° a nyní nemířím dolů ke dnu, ale vzhůru ke hvězdám - protože vím, že na ně dosáhnu.


Rozporuplný článek, aneb jak utvářet svůj život

23. srpna 2009 v 22:48 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Ani nevím, co mě donutilo psát tenhle článek. Mám chuť psát sem na blog, ne do wordu (kupodivu). Vůbec nevím, o čem psát, ale mám chuť psát, tak píšu, i když vůbec nevím, o čem mám psát. Ano, zamotané, myslím, že to bude zamotané ještě víc. Asi se poohlédnu do minulosti...

Psala jsem do školního časopisu a na konci roku jsem dostala poukázku na 100 kč + 100 kč hotově na koupi knihy v jednom místním knihkupectví. Plánovala jsem koupit 2 knihy po 100 korunách. Jak jsem to tam tak prohlížela, padla mi do oka (jejky, pocit deja-vu) jedna kniha - The Secret (Tajemství). Odešla jsem s prázdnou. Druhý den jsem přišla zase s úmyslem si koupit Brisingr, jenže 500 kč jsem odmítla dát. A zase pohled na tu knihu The Secret. Odešla jsem zase s prázdnou a doma zjišťovala, co je to za tajemnou knihu. Další den jsem do knihkupectví vlítla zase a ptám se: "Ve výloze máte knihu Secret..." (samozřejmě jsem se do výlohy v tom spěchu vůbec nepodívala, pamatovala jsem si jen, že jsem ji tam před pár dny viděla. A podle toho, co psali na netu, a jak mě přitahovala, jsem ji musela mít). A prodavačka na mě: "Ano, měli jsme ji tam, ale před chvílí jsem prodala poslední." Pár vteřin mi trvalo, než jsem vstřebala tuto informaci. "Budete ji mít jindy?" Řekla mi, že příští týden. Jenže příští týden nic, pak jsme odjeli na Moravu a druhý den po návratu jsem naklusala do knihkupectví. Měli ji, tak jsem ji koupila a pelášila domů.

Věděla jsem už asi 2 roky, že - To, na co myslím, se může splnit. To, čemu pevně věřím, se stane. To, čeho se bojím, posiluji. Od 9 třídy jsem se věnovala astrálnímu cestování, práci s energiemi a kinezím a naučila jsem se ovládat svoje myšlenky. Nikdy jsem však nevěděla, že schopnost řídit svůj život myslí, má název.

Než přejdu k samotné knize - a vás budu napínat, chtěla bych uvést příklad. Nikdy jsem nechtěla na gymnázium. Nikdy, od té doby, co jsem pochopila, co je to za školu. Nikdy jsem se nechtěla učit navýsost odpornou němčinu. Teď chodim na gympl a něminu mam jako povinný jazyk. Tak jsem se upínala na myšlenky na tyto dvě věci, až jsem je uskutečnila. Když jsem měla jít prvně na gympl do prváku, byla jsem přesvědčená každou svojí buňkou, že jdu na nepřátelské území, že nemůžu nikomu věřit, překvapilo mě, jak nepřátelsky na mě všechno působilo. Když zajdu hlouběji - často jsem mívala pocit, že jsem sama (8. - 9. třída). Sama proti všem a všemu a stalo se to.

Nyní postupuju do druháků se skrývaným potěšením. Přes všechno, co mi škola přinese negativního (testy, zkoušení, vyučování do 16:10), jsem ráda, že tam jdu, a jsem přesvědčená, že tenhle rok zakončím maximálně s dvojkami, že se mi bude dařit. Vím to, věřím v to. (Za rok si tenhle článek přečtu a uvidíme, ju:)?) Smířila jsem se s tím, že se německy učím. Přesvědčení, že je to odporný jazyk, mi často vyplyne na mysl a rozčiluju se, že se německy musím učit, ale to neznamená, že na to budu kašlat. Přes odpor a strach je potřeba se přenést. Přestala jsem se upírat na myšlenku, že jsem sama, a teď vnímám, kolik přátel mám. Jako bych si je myšlenkami na společné chvíle, které se nikdy nestaly, přitáhla k sobě.

Kamarád často jezdil ke svým kámošům na chatu a já si říkala, jak by to bylo super taky někam jet. Týden na to mě kamarádka pozvala k nim do domku v jedné vesnici a byl to opravdu krásně strávený víkend.

Takhle bych mohla pokračovat. Jak jsem řekla, věděla jsem už několik málo let, že myšlenkami a přáními a vírou si vytvořím skutečnost. Dřív jsem si myslela, že to, na co myslím, se splní v opaku. Když jsem posílala román do nakladatelsví, představovala jsem si, jak mi přijde na mobil SMS s uporozněním na meil, kde bude napsáno, že knihu vydají. Pak jsem si řekla "Jo, myslím na to, a ono se to nesplní." A nesplnilo se to. Teď vydím svoji knihu před očima, vytvořím si její obálku, mám promyšlenou ilustraci (od čeho jsou přátelé, že:)?). Udělám maximum, abych si vydání knihy k sobě přitáhla.

A jak to vlastně funguje?

The Secret popisuje, jak využít tzv. zákon přitažlivosti. Teď mě napadá, že založím rubriku. Tak jdu na to.

P. S. sry za překlepy, nechce se mi to po sobě číst. Něco mě nutí psát, ne číst...
P. P. S. asi po půl hodině se vracím k tomuto článku. Vím, co mě donutilo ho napsat, a vím, co mě nutí psát o Tajemství - touha pochopit ho, uvěřit mu a použít ho ke splnění svých snů.



Z tohohle nemůžu...

23. srpna 2009 v 22:04 | Oroniel15 |  Citáty
Brácha odněkud přitáhl časopis. V titulcích na přední straně ani nevidim jeho název:D, ale něco o hrách. Na zadní straně je bezva citát:

Průsery. To je důvod, proč superhrdinové nosí masku.