Říjen 2009

Nesnášim dušičky - stop tomu svátku!

30. října 2009 v 19:24 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Tak odpoledne koukam na Novu a tam zprávy a tam, že se všichni lidi ženou na hřbitovy, kupujou kytky, svíčky, prostě hřbitovní zboží, přičemž obchodníci vydělávaj a zloději mají pré.

Nesnášim dušičky. Je to datum v kalendáři, který říká "Tak a teď si vzpomeň, že máš mrtvou/mrtvé/mrtvého/mrtví a jdi jim dát něco na hrob, páč jinak neuctíš jejich památku". Je to jako obrovská spoušť, kdy se spousta peněz investuje do hřbitovní zboží a majitelé hrobů soutěží mezi sebou, čí hrob bude víc vyzdobený. Prostě povedl jako na vojně - "Pochodem vchod na hřbitov! Zapomněl si kytku a svíčku, vojíne, dvacet kliků! Jaký, že se ti pochod na hřbitov nehodí?! Tvoji vojenští kolegové se na tebe budou zlobit!"

Je to hnusný, nechutný a odporný. Celý rok nejdu na hřbitov a jakmile uhodí datum v kalendáři, mám tam letět? Já osobně si na mrtvé příbuzné a kamarádku vzpomenu docela často a myslím, že je to pro mě osobně cennější než jednou za rok jim dát kytku na hrob.

Nerada chodím na hřbitovy - připomíná mi to tu jedinou jistotu, kterou člověk v životě má. Páchne to tam smrtí a to je to poslední, na co mam náladu.

Začínám si myslet, že hřbitovy jsou k ničemu - nechutné vydělávání na smrti cizích lidí. Platit nájem za kus půdy, kde je uloženej nebožtík. Všímáte si, že lidé si šetří na pohřeb? Slyšíte to v televizi pořád - důchodci svěřují podvodníkům své celoživotní úspory. Na co šetří? Na svoji smrt! Chtějí mít krásný pohřeb a hrob, ale jim jako mrtvým to už bude jedno. Ale aspoň ušetří peníze svých pozůstalých...

Jeden umře, nakonec umřou i ti, kteří si ho pamatují, a jeho hrob bude chátrat. Samozřejmě těm pozůstalým, kteří nebožtíka znají jen z vyprávějí prababiček, musí platit pronajetí hrobu - a tak se zemřelý mstí pozůstalým.

Obchody se smrtí jsou docela lukrativní věc, jak tak na to koukám. Docela jsem od dušiček odběhla - ostatně, všichni se ženou na hřbitovy položit drahé květiny na hrob svých zemřelých příbuzných, ale kdo pokládá květiny na hromadné hroby? Copak tihle mrtví si nezaslouží úctu? Vojáci, kteří padli v boji, mají menší význam? To zavání diskriminací...

Já bych dušičky vyškrtla z kalendáře. Někdo si řekne "No tak aspoň jedno za rok bys na ten hřbitov jít měla!" - jo, když má mrtvá babička nebo dědeček narozeniny, jsou Vánoce, Velikonoce... tak tam i zajdu, ale nikdo mě nedostane na hřbitov jen proto, že je DATUM V KALENDÁŘI! To je totiž UBOHÉ! Úpadek společenosti, snížení lidského myšlení, omezování lidské svobody a vůle - jako otroci na příkaz, jako vojáci na rozkaz, jako roboti pod vlivem naprogramování... jako lidé na datum v kalendáři..

19.10. 2009 - 25.10. 2009

26. října 2009 v 14:12 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 46
Úterý: 61 :-*
Středa: 61 :-*
Čtvrtek: 36
Pátek: 44
Sobota: 55
Neděle: 69 :-* :-*

Celkem: 372

Mix (22)

25. října 2009 v 19:56 | Oroniel15 |  Citáty
Josef Saudek
Když jsem byl mladej, tak jsem byl blbej. Moc jsem si myslel. Naštěstí jsem to neříkal nahlas. Kdybych to vykřikoval, tak ozvěna by mě děsila dodnes.

Erich Maria Remarque
Když se konečně něčemu doopravdy naučíme, jsme už moc staří, aby nám to k něčemu bylo.

Gabriel Laub
"Nejen chlebem živ jest člověk..." A může být živ jen pravdou?

Jan Saudek
Smyslem života ženy je láska, smyslem života muže je práce.

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais
Mladí platí v lásce za to, co dělají, staří zase za to, co nedělají.

Ogden Nash
Stáří začíná a střední věk končí, když počet našich potomků je větší než počet našich přátel.

Benjamin Disraeli
Chyby velkých lidí jsou potěšením pro malé.

Walther von der Vegelweide
Kdo je tvůj přítel, to můžeš jen v nouzi a chudobě poznat.

N.N.
Kamarád je někdo, komu se můžete svěřit se svými problémy. Přítel je někdo, komu se můžete svěřit se všemi svými problémy. Smrt je něco, co vaše problémy vyřeší.

Grazia Deledda
Život plyne a my ho necháme plynout jako vodu v řece, a teprve když odteče, všimneme si, že už není.

Polská přísloví
Dveře, které nevržou, a žena, která mlčí, jsou nejlepší.

Oscar Wilde
Dnes, více než kdykoli dříve, jsou lidské bytosti značkami. Můj život je mým uměleckým dílem.

George Bernard Shaw
Lidé, kteří nemají co říci, nikdy nejdou pro slovo daleko.

Patricie Holečková
To, co postavíme na jedné malé lži, je jedna velká lež.

Lion Feuchtwanger
Člověk potřebuje dva roky, než se naučí mluvit a šedesát, než se naučí mlčet.

Gabriel Laub
S přibývajícím stářím se člověk nestává moudrým. Ví jenom lépe, že jiní také nejsou.

Lucius Annaeus Seneca
Ustavičně se bát smrti je krutější než zemřít.

Gilbert Keith Chesterton
Neměníme skutečnost, aby odpovídala ideálu. Měníme ideál - to je pohodlnější.

Friedrich Logau
Přátelství stvrzené u vína jak víno vyprchá do rána.

Ticho po pěšině...

21. října 2009 v 18:33 | Oroniel15 |  Bla-bla-bla
Možná znáte jinou verzi nadpisu. Tahle byla první, která mě napadla. Řeknu vám, že tenhle týden je absolutně šílený. Přišla jsem na to, že jsem psychicky velmi nestabilní osoba. Hlavně emocionálně nestabilní. Nikdy jsem taková nebyla, každopádně je to příšerný... Naštěstí neumim číst myšlenky v takové míře, abych věděla, co si o mě myslí ostatní, páč mi stačí, co si sama o sobě myslím já. Každopádně moje neschopnost se ovládnout hraničí se šílenstvím:D

Právě kvůli cholerismu (nebo jak jinak moje nálady nazvat) a melancholismu (ono se to nějak střídá) nedokážu předpokládat, jak se kdy zachovám, takže jak vidíte, moje náladové stavy se odráží i v aktivitě na mém blogu. I v aktivitě celkově. Páč to došlo tak daleko, že pro odreagování od myšlenek dělam všechno možný - učim se (ono mě to BAVÍ!!!), chodim na diskotéky (já, člověk, který je od srdce nemá rád), píšu, až se ze mě kouří (metafora samozřejmě), hledám si bojový sport (abych mohla co nečeho/někoho beztrestně mlátit a dostat ze sebe vztek, páč mlátit do zní bolí:D:D, šerm totiž nestačí), měla sem na sobě sukně (já, člověk, co má na sukně a šaty alergii) dokonce sem si vzala růžové šaty (taky sem měla celej večer zničenou náladu a byla sem vzteklá:D:D)... Prostě mam zrovna veselé, trapasů a nepříjemných situací plné období:-/

Nom ae jinak se mam dobře:D Jak se blíží prázdniny, tak čím dál tím líp:D:D Nom, to je pro představu, proč je tu - ostatně už pár měsíců - mrtvo. Vím, že věčné omluvy poukazující na moje nálady jsou už otravné, ohrané a nezajímavé, ale odmítam dělat, na to zrovna nemam náladu...

Nom, tak zatííííím:-*

P. S. Chtěla bych moc poděkovat za návštěvnost a komentáře, které tu necháváte:-*

12.10. 2009 - 18.10. 2009

19. října 2009 v 17:23 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 44
Úterý: 31
Středa: 45
Čtvrtek: 40
Pátek: 51
Sobota: 54
Neděle: 61 :-* :-*

Celkem: 326 - vím, vím, klesla, ale... ano, věčné "ale"

Pro Alea Riel

17. října 2009 v 21:39 | Oroniel15 |  Moje odpovědi
Zdar, prosím tě, jak dlouho ti trvalo, než se ti povedla viditelná PSI-koule?
Předem díky za odpověď.

- Trvalo mi to asi tři čtvrtě roku s tím, že jsem moc netrénovala. Spíš jsem netrénovala vůbec:D

Sem pryč

16. října 2009 v 14:09 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
Teď du na šerm, pak na kick box, pak jedu ke kámošce a pak na diskotéku a vracim se zejtra... Nom, myslim, že sem nepudu ani zejtra, že budu ráda, že sem ráda:D Tak se tu zatim mějte...

P. S. všímám si, že to tu nějak vadne:( num... tak pp

Vidíte venku to globální oteplování?!

15. října 2009 v 19:07 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Tak to máte... Globální oteplování právě způsobuje, že v říjnu sněží. V říjnu! Kdy má padat listí, pršet a foukat vítr - ano, listí padá, dokonce fouká, ae sněží! Bože, v říjnu sněží! Vím, že asi z dělám z komára velblouda, ale moje oblíbené, zamilované roční období skončilo takhle brzy. Příjemné teplo a vůni podzimu ze dne na den vystřídala zima, sníh a málem i mráz. Šok pro lidi i přírodu. Ještě minulou středu sem obdivovala rozkvetlé růže na zahradách a v hudební škole - šli sem tam na "prohlídku"... voněly, byly krásně barevné a živé - a teď... Sníh, zima, venku se prohání štiplavý vítr se studenými vločkami...

Podle Rusů se Země ochlazuje, ne otepluje. Dochází k prohození magnetických pólů, vymírají živočišné a rostlinné druhy - přirozený běh věcí.

Ale jak mi řekl dneska ráno taťka - Raději globální oteplování: Raději 20 stupňů teplo než 20 stupňů zima. - a myslim, že měl pravdu:)

Tajemný prstenec nad Moskvou

13. října 2009 v 19:23 | Oroniel15 |  Vesmír a Země promlouvají

Tak tohle je objevilo nad Moskvou.... proč se to nemůže objevit i u nás?! Musel to být neuvěřitelný zážitek...

P. S. přečtěte si i komentáře;)

Mix (21)

13. října 2009 v 18:56 | Oroniel15 |  Citáty
Člověk zůstává člověkem jen proto, že má schopnost úplného a svobodného soucitu, jinak by byl něco jako kámen s vytesanými písmeny lidských zákonů.
Alexander Petrovič Dovženko

Když jsem byl ještě kluk, říkali mi, že presidentem se může stát každý. Teď tomu začínám věřit.
Clarence Darrow

Většina z nás stráví příliš mnoho času přemýšlením o věcech, které se udály za posledních dvacet čtyři hodin, a příliš málo o věcech, které se udály za posledních šest tisíc let.
Ariel Durantová

Láska může být jen povrchní, ale nenávist je důsledná.
Viktor Dyk

Právě pro jednoduchost svých základních zákonů je morálka v praxi tak těžká.
Novalis

V Americe je sex posedlostí, v ostatních částech světa je to fakt.
Marlene Dietrichová

Velmi často ten, komu se zdá, že umí mluvit, prostě neumí mlčet.
Epicharmos

Ačkoli si nemůžeme vybrat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme.
Epiktétos

Není zamilován, kdo nemiluje navždy.
Ve svých dětech žijeme dál.
Eurípidés

Mnoho lidí odmítá dobré myšlenky jen proto, že nejsou od nich.
Osobnost je charakterizována nejen tím, co dělá, ale i tím, jak to dělá.
Proces poznávání je nahrazování větších nesmyslů nesmysly menšími.
Friedrich Engels



5.10. 2009 - 11.10. 2009

12. října 2009 v 18:20 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 64
Úterý: 59 :-*
Středa: 48
Čtvrtek: 58
Pátek: 77 :-* :-*
Sobota: 68 :-*
Neděle: 54

Celkem: 428

Zrození Země

11. října 2009 v 20:09 | Oroniel15 |  Zbytek

Už od května...

9. října 2009 v 22:57 | Oroniel15 |  Něco o mě
Ano, je to tak. Už skoro 6 měsíců (od května) poslouchám jednu a tu samou písničku. Je to neuvěřitelné, zdá se mi. Ta písnička si mě prostě získala. Posloucham ji, kdykoli můžu. Pořád a pořád, ze zažáku jsem si poslouchla třeba 4 hodiny neustále dokola. Posloucham ji před spadním do sluchátek - tvrdím, že pustit si písničku do sluchátek před spaním, když je ticho, je něco úžasného - v Memories od WT jsem si všimla, že většinu písničky neustále hraje klavír minimálně 6 tónů za sebou, pořád stejných 6 tónů ve stejném rytmu. V mé oblíbené písničce jsem zjistila, že v pozadí zpívá mužský hlas, který normálně vůbec neslyším. A právě tahle písnička si mě omotala okolo prstu:)

je odkaz na ni

Možná se vám líbit nebude, ale to je mě - upřímně - jedno. Já ji zbožňuju. Je z filmu podle německého eposu Píseň o Nibelunzích. Nesnáším cokoli německého, ale jakmile sem zkoukla film, půjčila jsem si i knihu. První kniha celá ve verších, které jsem plně rozuměla, která mě bavila číst. Získala si mě kniha, film i píseň... :)

Hele, jak vidíte design?

9. října 2009 v 22:19 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
Zase stejná otázka - jak vidíte můj design? Já ho vidim v pohodě, ale právě sem zjistila, že se někomu zobrazuje šouple, což mě se vůbec nelíbí. Jakmile dostanu od mého SB návod na design, tak to tu změním, ale jen tak se ptam pro informaci:D

Jak to vlastně bylo s tou "operací"

9. října 2009 v 22:11 | Oroniel15 |  Bla-bla-bla
Nom, tak mě napadlo vám napsat, co že se to vůbec včera dělo. V březnu sem byla na operaci s očima, kdy mi do pravého slzného kanálku zaváděli stent (čili takovou trubičku), páč jsem kvůli infekci, kterou sem čadla před několika lety a která se mi dostala z kůže do oka, měla srostlé kanálky. V tom březnu to byla už druhá operace...

A právě včera - čtvrtek - vstanu a kouknu do zrcadla, jestli je "trubička" na svém místě, jestli se neuvolnila, prostě jestli je všechno OK. A vidim u ústí kanálku krvavou bouličku. Tak jsem šla k očaři a doktorka mi řekla - "to je papil (ech:D:D) a dá se to odstranit operativně. Bohužel naše sály jsou v rekonstrukci."

1. Absolutně sem neměla tušení, co je to papil.
2. To, že mě chtěla poslat na sál tady ve městě, přičemž "oční" operační sály tu vůbec nemáme (máme jen chirurgické, prostě bez přímé specializace) mě dostalo ještě víc než první bod.
3. To, že mě tam chtěla poslat hned, mě dorazilo nejvíc.
4. To, že mám jít na operaci, na mě vyflusla jako kdyby říkala, že venku svítí sluníčko. Bez lidskoti, aniž by mi vysvětlila, o co jde. Podle mě to sama ani pořádně nevěděla...

Takže v slzách sem došla za mamkou, že musim na operaci. Nemůžu uvěřit, že mě to dohnalo k pláči, ale já tomu prostě nemohla uvěřit... Další operace, pět měsíců od poslední. Té v březnu sem se nebála ani za mák, věděla jsem, do čeho jdu. Tady sem neměla o ničem potuchy.

Tak si vzal taťka v práci dovolenou, přijel pro mě a jeli jsme do Českých Budějovic, kde mě s očima operovali už 2x a svojí doktorce jsem věřila. Nevím, v kolik jsme přijeli, ale na řadu sme se dostali ve 12. Doktorka mi koukla na oko a říká: "Ale já tam nic nevidím." Říkám "Ale je to tam." Tak sem koukla do zrcadlo, ten papil (ech:D:D:D) tam furt byl. Tak mě posadili za přístroj (strčíte hlavu do držáku a koukáte do světýlka) a koukla na mě. Říká, že to vidí. Nějakým optickým lámáním světla jsem to viděla taky - viděla jsem, jak mi z oka něco vylézá. Vzhledem k tomu, jak mě vyřídila zpráva o operaci, mě tohle už nijak nerozhodilo.

Doktorka říká: "To je vyhřezlá sliznice. To nic není, vůbec ti to nepřáží?" Tak sem jí vysvětlila, že kdybych ráno nekoukla do zrcadla, tak o tom vůbec nevím. "No tak to rovnou odstraníme, ne? Uděláme to na sále." To mě tak nějak nepřekvapilo. "Ale nemusíš se vůbec bát, nic to není. Jen to umrtvíme, odoperujeme pod mikroskopem a hned tě pustíme domů. V půl druhé končí šňůra operací, tak tu tak v jednu buďte, kdyby skončili dřív."

Tak sme s taťkou jeli na oběd - dala sem si obří řízek s hranolkama:D:D Na tu operaci jsem se normálně těšila - operace bez uspávání, při vědomí! Výzva!

V jednu sme byli zpátky v nemocnici, ve 13:45 nás odvedli do předsálí, já se převlíkla do anděla (taková plachta, ve které se operuje) a do půl třetí sem jen v andělovi a spodním prádle seděla s taťkou v místnosti, kde byla příšerná kosa.

Pak pro mě přišli a odvedli mě na sál. Lehla sem si na stůl, přikryly mě zeleou plachtou, pod kterou bylo malililinkaté teplo. Ležela sem tam, koukala, kam mi zorné pole dovolovalo, a poslouchala, co se děje. Přišla nějaká ženská a že mi kápne do oka kapky na umrtvení. Říká: "Nemusíte se vůbec bát." Já na to: "Já jsem úplně v pohodě." Což byla pravda. A ona: "Tak to je dobře. To ten kluk, co tu byl před vámi, se strachy třásl." A já: "Vidíte, já se třesu zimou." Tak se zasmála a souhlasila, že tam mají zimu.

Pak přišla moje doktorka - poznala sem podle hlasu, oči sem měla zavřené, pravé plné kapek na umrtvení. Pozvala nějakého praktikanta bo koho, aby se podíval - mám v oku "trubičku", to museli všichni vidět. Takže když na mě nastavili mikroskop, byla moje trubička středem pozornosti.

Takže. Přes obličej mi dali takovou další plachtu s otvorem jen pro operované oko (v televizi je to ta plachta s dírou pro operované místo), která poněkud lepila - taková depilace, když tu plachtu ze mě pak sundavali... brr... Pak mě opatlali desinfekcí, hlavu sem měla v takové té čepičce, aby nepřekážely vlasy...

A prej, ať otevřu oči. Jenže to byl problém - mikroskop měl příšerně ostré světlo, nešlo vůbec koukat! Tak se otevřela oči - jedno schované pod plachtou. Bolest od světla, nešlo ho udržet otevřené. Tak mi ho otevřeli rukama normálně a zkoumali moji trubičku :D - všichni na sále. Pak mi do oka dali takové ty "svorky", co oko drží otevřené, abych nemohla mrkat. Bylo to nepříjemné, sem cítila, jak ty háčky divně vržou a dřou mi oko. A to světlo... nešlo vůbec uhnout, oko jsem nemohla ovládat... takže když mi doktorka řekla, ať koukám doprava - opakovala jsem si "zaměř se na něco zajímavého"... Problém bylo, že sem byla oslněna světlem a viděla jsem jen tmu - jako když v noci vylezete ze záchoda a zhasnete za sebou, vidíte tmu, než se oči přizpůsobí. Jenže mě do oka světlo svítilo pořád a já viděla "hovno". Nevím čím, asi pinzetou mi hrábli do oka a papila (ech:D:D) mi, nevím co, vyřízli, vytrhli?

Poslouchala jsem komentář doktorky, jak vykládá praktikantovi, co dělá... Ani jsem nevěděla, kdy bylo hotovo, ale bylo skvělé poslouchat, jak komentuje, co dělá! Vyndali "svorky" a já zoči zavřela. Pak mi do kanálku zavedla asi nějakou kamerku - jinak si neumím vysvětlit komentář "teď vidíte, že uvnitř je to úplně čisté". Oko mi propláchli, otřeli a konečně zhasli mikroskop. Ooo, takový luxus ze zavřených očí jsem dlouho nezažila.

Odplachovali mě a prej, ať slezu. Odvedli mě do předsálí a mohla sem jet domů. Oko jsem vůbec necítila, umrtvené bylo dokonale. Během celé "operace" (operace přímo to nebyla, taťka nepodepisoval žádný papír...) jsem si uvědomovala čtyři věci -
1. že mi byla zima
2. že nesmím mluvit (bylo to naivní, ale prostě sem se bála, že když něco řeknu, hnu si s těma svorkama nebo něco takového... prostě sem ležela nehnutě jako socha... takže když doktorka řekla "No vidíš, a je to hotovo", nereagovala sem).
3. že když otevřu druhé oko - to schované pod plachtou, světlo do toho operovaného tolik nebolí
4. že je divné, že najednou nevidím. Během operace, když mi oko držely "svorky", nevím, asi se mi nějak protočilo, prostě sem v pár chvílích absolutně nic neviděla. Levé oko sem měla zavřené pod plachtou, pravé otevřené na ostrém světle a neviděla sem nic. A vím, že sem nad tim přemejšlela...:D

Celkově se mi honily hlavou myšlenky. Taková operace při vědomí... to je drsná věc! Zažít operaci mozku, při které musíte být vzhůru... áááá:D

Ae drsný bylo přijet domu a dostat se na ICQ. Psala sem totiž 3 lidem (páč by se asi zlobili, kdybych jim nedala vědět) -
- Petrovi, že do školy nepřijdu, že jdu k doktorovi. On, že sem taky simulant (on má nohu v ortéze → hrál fotbal:D). Vyprávěl mi na ICQ - Promiň, že jsem ti řekl, že si simulant. Když si mi napsala, že jdeš na operaci, úpe sem ztuhl.
- Kačce (ta neodepisovala, páč neměla kredit, ae ptala se mě, jak mi je)
- Ádě (ta hned, abych jí to vyprávěla... tak sem vyprávěla - Aďuš je fantastický člověk. Jí píšu SMS: Mam v oku ňákýho papila, jedu do budějek. A ona: Papil bude poražen!!!:D:D Pak sem jí psala - Papil bude poražen, za půl hodiny du na operaci:D)
A aby toho nebylo málo, psal mi kámoš - Jak to, že jsi mi nenapsala, že nejdeš do školy?!
:D:D:D
Nom a poslední následek včerejší operace byl dneska - Kačka mi přinesla pár sešitů na dopsání a mezi dveřma sem jí vyprávěla, co a jak. "Tak sem šla na operaci, nom. Ale byla sem při vědomí." Ona úpe vyjukaná...



Nom, takže sem se vypsala. Omlouvám se za chyby, nechci to po sobě číst. Nevím, jestli vás to zajímá, ale můj skvělý zážitek si musim uchovat i "písemně":D:D:D

Jo a ten papil je zkrácený název papilomaskulární (nebo tak nějak, fakt si to nemapatuju) a bylo mi řečeno, že je to vyhřezlá sliznice, kterou pak poslali na hystologii (hystologie - nauka o tkáních:D nj, bižule:D). Jinak sem si to nemohla lépe načasovat - vyhla sem se dvoum testům a od obou testů mám zadání pro obě skupiny:D:D:D Já mam tak ráda skutečně pár svých spolužáků:D:D

Už dost keců, asi je to už nudné a nezajímavé:)