Jak to vlastně bylo s tou "operací"

9. října 2009 v 22:11 | Oroniel15 |  Bla-bla-bla
Nom, tak mě napadlo vám napsat, co že se to vůbec včera dělo. V březnu sem byla na operaci s očima, kdy mi do pravého slzného kanálku zaváděli stent (čili takovou trubičku), páč jsem kvůli infekci, kterou sem čadla před několika lety a která se mi dostala z kůže do oka, měla srostlé kanálky. V tom březnu to byla už druhá operace...

A právě včera - čtvrtek - vstanu a kouknu do zrcadla, jestli je "trubička" na svém místě, jestli se neuvolnila, prostě jestli je všechno OK. A vidim u ústí kanálku krvavou bouličku. Tak jsem šla k očaři a doktorka mi řekla - "to je papil (ech:D:D) a dá se to odstranit operativně. Bohužel naše sály jsou v rekonstrukci."

1. Absolutně sem neměla tušení, co je to papil.
2. To, že mě chtěla poslat na sál tady ve městě, přičemž "oční" operační sály tu vůbec nemáme (máme jen chirurgické, prostě bez přímé specializace) mě dostalo ještě víc než první bod.
3. To, že mě tam chtěla poslat hned, mě dorazilo nejvíc.
4. To, že mám jít na operaci, na mě vyflusla jako kdyby říkala, že venku svítí sluníčko. Bez lidskoti, aniž by mi vysvětlila, o co jde. Podle mě to sama ani pořádně nevěděla...

Takže v slzách sem došla za mamkou, že musim na operaci. Nemůžu uvěřit, že mě to dohnalo k pláči, ale já tomu prostě nemohla uvěřit... Další operace, pět měsíců od poslední. Té v březnu sem se nebála ani za mák, věděla jsem, do čeho jdu. Tady sem neměla o ničem potuchy.

Tak si vzal taťka v práci dovolenou, přijel pro mě a jeli jsme do Českých Budějovic, kde mě s očima operovali už 2x a svojí doktorce jsem věřila. Nevím, v kolik jsme přijeli, ale na řadu sme se dostali ve 12. Doktorka mi koukla na oko a říká: "Ale já tam nic nevidím." Říkám "Ale je to tam." Tak sem koukla do zrcadlo, ten papil (ech:D:D:D) tam furt byl. Tak mě posadili za přístroj (strčíte hlavu do držáku a koukáte do světýlka) a koukla na mě. Říká, že to vidí. Nějakým optickým lámáním světla jsem to viděla taky - viděla jsem, jak mi z oka něco vylézá. Vzhledem k tomu, jak mě vyřídila zpráva o operaci, mě tohle už nijak nerozhodilo.

Doktorka říká: "To je vyhřezlá sliznice. To nic není, vůbec ti to nepřáží?" Tak sem jí vysvětlila, že kdybych ráno nekoukla do zrcadla, tak o tom vůbec nevím. "No tak to rovnou odstraníme, ne? Uděláme to na sále." To mě tak nějak nepřekvapilo. "Ale nemusíš se vůbec bát, nic to není. Jen to umrtvíme, odoperujeme pod mikroskopem a hned tě pustíme domů. V půl druhé končí šňůra operací, tak tu tak v jednu buďte, kdyby skončili dřív."

Tak sme s taťkou jeli na oběd - dala sem si obří řízek s hranolkama:D:D Na tu operaci jsem se normálně těšila - operace bez uspávání, při vědomí! Výzva!

V jednu sme byli zpátky v nemocnici, ve 13:45 nás odvedli do předsálí, já se převlíkla do anděla (taková plachta, ve které se operuje) a do půl třetí sem jen v andělovi a spodním prádle seděla s taťkou v místnosti, kde byla příšerná kosa.

Pak pro mě přišli a odvedli mě na sál. Lehla sem si na stůl, přikryly mě zeleou plachtou, pod kterou bylo malililinkaté teplo. Ležela sem tam, koukala, kam mi zorné pole dovolovalo, a poslouchala, co se děje. Přišla nějaká ženská a že mi kápne do oka kapky na umrtvení. Říká: "Nemusíte se vůbec bát." Já na to: "Já jsem úplně v pohodě." Což byla pravda. A ona: "Tak to je dobře. To ten kluk, co tu byl před vámi, se strachy třásl." A já: "Vidíte, já se třesu zimou." Tak se zasmála a souhlasila, že tam mají zimu.

Pak přišla moje doktorka - poznala sem podle hlasu, oči sem měla zavřené, pravé plné kapek na umrtvení. Pozvala nějakého praktikanta bo koho, aby se podíval - mám v oku "trubičku", to museli všichni vidět. Takže když na mě nastavili mikroskop, byla moje trubička středem pozornosti.

Takže. Přes obličej mi dali takovou další plachtu s otvorem jen pro operované oko (v televizi je to ta plachta s dírou pro operované místo), která poněkud lepila - taková depilace, když tu plachtu ze mě pak sundavali... brr... Pak mě opatlali desinfekcí, hlavu sem měla v takové té čepičce, aby nepřekážely vlasy...

A prej, ať otevřu oči. Jenže to byl problém - mikroskop měl příšerně ostré světlo, nešlo vůbec koukat! Tak se otevřela oči - jedno schované pod plachtou. Bolest od světla, nešlo ho udržet otevřené. Tak mi ho otevřeli rukama normálně a zkoumali moji trubičku :D - všichni na sále. Pak mi do oka dali takové ty "svorky", co oko drží otevřené, abych nemohla mrkat. Bylo to nepříjemné, sem cítila, jak ty háčky divně vržou a dřou mi oko. A to světlo... nešlo vůbec uhnout, oko jsem nemohla ovládat... takže když mi doktorka řekla, ať koukám doprava - opakovala jsem si "zaměř se na něco zajímavého"... Problém bylo, že sem byla oslněna světlem a viděla jsem jen tmu - jako když v noci vylezete ze záchoda a zhasnete za sebou, vidíte tmu, než se oči přizpůsobí. Jenže mě do oka světlo svítilo pořád a já viděla "hovno". Nevím čím, asi pinzetou mi hrábli do oka a papila (ech:D:D) mi, nevím co, vyřízli, vytrhli?

Poslouchala jsem komentář doktorky, jak vykládá praktikantovi, co dělá... Ani jsem nevěděla, kdy bylo hotovo, ale bylo skvělé poslouchat, jak komentuje, co dělá! Vyndali "svorky" a já zoči zavřela. Pak mi do kanálku zavedla asi nějakou kamerku - jinak si neumím vysvětlit komentář "teď vidíte, že uvnitř je to úplně čisté". Oko mi propláchli, otřeli a konečně zhasli mikroskop. Ooo, takový luxus ze zavřených očí jsem dlouho nezažila.

Odplachovali mě a prej, ať slezu. Odvedli mě do předsálí a mohla sem jet domů. Oko jsem vůbec necítila, umrtvené bylo dokonale. Během celé "operace" (operace přímo to nebyla, taťka nepodepisoval žádný papír...) jsem si uvědomovala čtyři věci -
1. že mi byla zima
2. že nesmím mluvit (bylo to naivní, ale prostě sem se bála, že když něco řeknu, hnu si s těma svorkama nebo něco takového... prostě sem ležela nehnutě jako socha... takže když doktorka řekla "No vidíš, a je to hotovo", nereagovala sem).
3. že když otevřu druhé oko - to schované pod plachtou, světlo do toho operovaného tolik nebolí
4. že je divné, že najednou nevidím. Během operace, když mi oko držely "svorky", nevím, asi se mi nějak protočilo, prostě sem v pár chvílích absolutně nic neviděla. Levé oko sem měla zavřené pod plachtou, pravé otevřené na ostrém světle a neviděla sem nic. A vím, že sem nad tim přemejšlela...:D

Celkově se mi honily hlavou myšlenky. Taková operace při vědomí... to je drsná věc! Zažít operaci mozku, při které musíte být vzhůru... áááá:D

Ae drsný bylo přijet domu a dostat se na ICQ. Psala sem totiž 3 lidem (páč by se asi zlobili, kdybych jim nedala vědět) -
- Petrovi, že do školy nepřijdu, že jdu k doktorovi. On, že sem taky simulant (on má nohu v ortéze → hrál fotbal:D). Vyprávěl mi na ICQ - Promiň, že jsem ti řekl, že si simulant. Když si mi napsala, že jdeš na operaci, úpe sem ztuhl.
- Kačce (ta neodepisovala, páč neměla kredit, ae ptala se mě, jak mi je)
- Ádě (ta hned, abych jí to vyprávěla... tak sem vyprávěla - Aďuš je fantastický člověk. Jí píšu SMS: Mam v oku ňákýho papila, jedu do budějek. A ona: Papil bude poražen!!!:D:D Pak sem jí psala - Papil bude poražen, za půl hodiny du na operaci:D)
A aby toho nebylo málo, psal mi kámoš - Jak to, že jsi mi nenapsala, že nejdeš do školy?!
:D:D:D
Nom a poslední následek včerejší operace byl dneska - Kačka mi přinesla pár sešitů na dopsání a mezi dveřma sem jí vyprávěla, co a jak. "Tak sem šla na operaci, nom. Ale byla sem při vědomí." Ona úpe vyjukaná...



Nom, takže sem se vypsala. Omlouvám se za chyby, nechci to po sobě číst. Nevím, jestli vás to zajímá, ale můj skvělý zážitek si musim uchovat i "písemně":D:D:D

Jo a ten papil je zkrácený název papilomaskulární (nebo tak nějak, fakt si to nemapatuju) a bylo mi řečeno, že je to vyhřezlá sliznice, kterou pak poslali na hystologii (hystologie - nauka o tkáních:D nj, bižule:D). Jinak sem si to nemohla lépe načasovat - vyhla sem se dvoum testům a od obou testů mám zadání pro obě skupiny:D:D:D Já mam tak ráda skutečně pár svých spolužáků:D:D

Už dost keců, asi je to už nudné a nezajímavé:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 14. října 2009 v 16:21 | Reagovat

Wow to je masakr! Mě čeká něco podobnýho, chcu jít na operaci očí aby mi zrušili dioptrie a to se taky dělá při vědomí, takže vím do čeho zhruba půjdu:) každopádně je to úžasně zajímavá zkušenost:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama