Listopad 2009

Na úsvitu naděje zlomení paprsků

30. listopadu 2009 v 21:12 | Oroniel15 |  Chvilkové pomatení
S moři planých myšlenek, v dohledu není břeh ani pevnina, nebe pod mrakem a není možnost se orientovat. Rozbitá loď sebou divoce hází na chtivých vlnách, naklání se a málem převrací. Kapitán křičí a snaží se udržet vše pod kontrolou, ale moře si s nimi hraje jako dítě s novou hračkou. Lod vržena na ostré podmořské skály nyní nabírá vodu do rozbitého boku, naklání se k věčnosti, již předvatuje temné dno. Poslední vlna se valí přes loď, stěžeň se láme, plachty se rvou z ráhen a trhány větrem jsou vlnami odnášeny pryč. Praskají lana, kormidlo se protáčí, panika a hysterie situace. Kdysi smíření se smrtí se nyní snaží zachránit samotný život a chytají se roubení, avšak moře je nemilosrdné a lačné.

Loď klesá, poslední bubliny vzduchu stoupají k hladině, těla nesená na dno se nedokáží bránit a zachránění se topí a jsou sráženi vlnami pod slanou hladinu. Kapitánova noha je omotána uvolněným lanem, snaží se marně vyprostit. Náraz lodě na blízké dno je tvrdý a těžký. Prach tvoří neprůhlednou bublinu a odmítá si sednout. Kapitán vidí námořníka, jak se snaží doplavat k hladině, ale moře si jej vzalo i s tělem a nic nenechalo na památku pevninským národům.

Kapitán smířen se smrtí čeká, až přijde. Vidí ji natahovat pařády, vidí odlesk v jejích očích. Čeká, až přijde, když si uvědomuje, že to nejsou oči, to nejsou pařáty. To jsou lidské ruce, tělo vznášícíc se k hladině. To je čepel nože u pasu těla. Kapitán spatřuje naději seslanou strážným andělem, neváhá a s bolestí v plicích přeřezává tlusté lano. Z úst mrtvoly si bere zbytek kyslíku a řeže dál, až se lano zpřetrhává. Odražen od vlastní potopené lodi plave u hladině. Tmí se mu před očima, hučí mu v učích, bolest v hrudi se chce vyrvat ven, tělo žádá vzduch.

Vyplave a zhluboka se nadechne. Ačkoli místo potopení, nikde žádné trosky ani těla. Moře je klidné jako stojaté jezero, nebe jasné a v obzoru matné hory bezpečné pevniny. Pohled plesá zmučeným srdcem a naděje na záchranu se hlásí o slovo. Marné je plavat k pevnině, marné je pokoušet se zachránit, když vše tak vzdálené je a síly konečné.

Náhle zahlédl námořník svého kapitána, naději v předsmrtných chvílích. "Kapitáne," praví jediný námořník. "Pane, co teď? Živí se odtud nedostaneme." Naděje zračící se v očích kapitána se odráží v námořníkových, ale jakoby matně a vzdáleně... snad... nemožně a planě. "Zemřeme tady." Námořník sleduje kapitána zmateného přítomností dalšího živého, jak plave mírumilovným mořem k horám na obzoru. Dívá se, mlčí a přemýšlí, jestli má smysl jít dál. Zůstat, čekat na smrt? Plavat, jít jí vstčíc? Zůstal a bezradně sledoval kapitána, jak plave k horám v obzoru.

Úvod k rubrice

30. listopadu 2009 v 21:00 | Oroniel15 |  Chvilkové pomatení
Páč mam někdy prostě nápad psát nesmysly a než zapnu word, už mě to přejde, založila sem tuhle rubriku - "věčné" uchování stavů mysli a psychiky, abych si jednoho dne mohla říct "Jak jsem něco takového mohla napsat?!!!!"

23.11. 2009 - 29.11. 2009

30. listopadu 2009 v 14:13 | Oroniel15 |  Návštěvnost
Pondělí: 86 :-*:-*:-*:-*
Úterý: 57
Středa: 74 :-*:-*
Čtvrtek: 66 :-*
Pátek: 44
Sobota: 57
Neděle: 63 :-*

Celkem: 447 - mám takovej pocit, že jen roste a kvete:)

JUDr. Hitler v Plzni

28. listopadu 2009 v 18:53 | Oroniel15 |  Chachacha:D

Pravdy minulosti, přítomnosti a budoucnosti

28. listopadu 2009 v 17:58 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Ještě než půjdu dělat večeři mě během psaní článků ohledně Vatikánu, při čemž jsem poslouchala film Andělé a démoni, napadla jedna věc na úvahu. Pokusím se začít nějak srozumitelně.

Jak je známo, člověk jako jedinec se dokáže poučit z vlastních chyb. Ale lidstvo jako takové se z vlastních chyb poučit neumí. Stejně jako lidé v minulosti nemysleli na nás z budoucnosti, my nemyslíme na ty generace, které přijdou po nás. Ale možná v tom je kouzlo záhadna a lidské historie.

Nejstarší záhady pocházení ze skutečně vzdálených dob, ale o tomhle nechci mluvit. Všimněte si, jak nás - současníky - fascinují staré záhady, tajené pravdy a fakta skrývaná pod lží. Snažíme se dopátrat pravdu, ale - bohužel - důkazy a stopy, které by nás k pravdě dovedly, buď neexistují, nebo jsou dobře hlídané. Zakázané ovoce nejlépe chutná, z toho plyně (nyní opustíme historii), že pokud před lidmi někdo něco tají, lidi to táhne a budou v tom rejpat. Prostě máme takovou povahu - snažit se přijít na to, co je utajované.

Minulost nám zanechala spoustu záhad, které se už desítky let pokoušíme rozluštit a vysvětlit. A víme, že většinu z těchto záhad prostě nerozluštíme nikdy. Třeba pravou podstatu Křížových výprav - šlo o osvobození Svaté země, nebo honbu za bohatsvím, nebo o získání nového území, či to byla reakce na nějaký podnět; šlo o protiútok nebo pomstu? Nedozvíme se to, lidé minulosti si své pravé důvody hlídali dobře - upláceli, zabíjeli, pálili dokumenty; ani je nenapadlo po sobě cokoli zanechat, cokoli, co by mohlo prozradit jejich pravé úmysly. A určitě je dost lidí v součastnosti, které (když jsem uvedla ten příklad) zajímají Křížové výpravy, jejich podstaty a důvody. Ale nemáme nic, co by nás k té pravdě dovedlo.

A právě to samé se děje v současnosti. Američané v muslimských zemích - chtějí urovnat nepokoje, zničit teroristy nebo snad mají zálusk na ropu v zálivu? Chtějí území, peníze, vliv nebo moc? Záleží jim na lidských životech? Jde o protiútok na údajný teroristický útok na dvojčata, nebo to byla jen sehraná záminka pro vyvolání "války", na které se bohatne? Nepřipomíná vám to něco?

Minulost se stále opakuje a ne nadarmo se říká "Podívej se do minulosti a budeš znát budoucnost." Lidstvo opakuje stále ty samé chyby. Tahle úvaha má být o záhadách a otázkách, na které není rozluštění a odpověď. Prostně neznáme pravou tvář naší historie, známe jen masku. A tu masku si udržujeme i nyní v současnosti, abychom ji mohli předat jako dědictví budoucnosti přesně tak, jak nám masku předala minulost. Pravda je skrytá lží jako tvář onou maskou a lidem je ukazována ta maska - "Jdeme OSVOBODIT Svatou zemi!" za cenu ekonomického vyčerpání země; "Jdeme uklidnit boje v muslimských zemích!" za cenu ekonomického vyčerpání rodné i "okupované" země; Co bude v budoucnosti? "Jdeme zkoumat druhou stranu galaxie" za cenu, že lidstvo bude trpět ekonomickým vyčerpáním?

Jak se začne, tak se skončí. Začali jsme špatně. Vysoké a vlivné kruhy nám, lidstvu, tají, co se "tam nahoře" děje. Nám ukazují jen stíny a překreslené obrazy, ukazují nám to, co se jim hodí do krámu. Důkaz je všude - média nám lžou, masmédia samořejmě také, tak čemu věřit? To, jak si "ti nahoře" vymýšlí nám ukazují i ve filmech a málokdo si toho všimne. Třeba právě ve filmu Andělé a démoni. Patrik odnáší bombu vrtulníkem nahoru do nebe, ale stačí seskočit padákem, ale tlak vyvolaným výbuchem ho mrští na střechu a on ztratí vědomí. Spadne mezi lidi a probere se - je hrdina. Pak sám sebe upálí na území Apoštolského paláce v době konkláve, protože se ukáže, že si najal zabijáka pro zavraždění čtyř předních kardinálů, potenciálních papežů (teda takle sem to pochopila - že si vraha najal on)... A jestlipak víte, co je řečeno veřejnosti? "Kamerlengo (takhle se to čte, nwm, jak se to píše) zemřel na následky zranění svého hrdinského činu." Lži, lži, lži - ukazují nám to všude a málokdo to vidí! Nebo film 2012 - říkají lidem, že je všechno OK, ale přitom se jim rozný stát potápí do oceánu. Jak se říká "Loď jde ke dnu, ale hudba hraje a stále se tančí."

Masku věcí jsme dostali od minulosti a žijeme s pohledem na masku i nyní. Zřejmě to tak bude i v budoucnu. To máte tu demokracii a "všichni jsme si rovni". Šťouráme v životě celebrit, ale abychom šťourali v našem vlastním životě, to nás už nenapadá. Já chci vědět, chci znát ty tajné věci a operace, které se odehrávají za tou maskou. Ale jak je známo, pokud strčite nos do něčeho tajného a "ti nahoře" na to přijdou, nastal čas uspořádat ozlučkový večírek se životem. Oni nechtějí, abychom to věděli, a proč? Protože bychom přišli na to, jak nás jako lidstvo využívají ke svým cílům. Ať žije rovnost a demokracie, vše postavené na lžích.

Asi jsem se nechala trošku unést, omlouvám se...:)

Luis Royo - Obrázky (9)

28. listopadu 2009 v 10:43 | Oroniel15 |  Luis Roio

Inspirativní a psací:)

26. listopadu 2009 v 19:43 | Oroniel15 |  !!!Velmi důležité!!!
Víte, někteří z vás mě znají a ví, že někdy to na mě prostě padne a nastává "psací období" - tedy období, kdy moje hlava plodí skvělé nápady do mého druhého dílu románu. A určitě víte, že když mám tohle "psací období", málokdy sem něco přibyde, páč prostě využívám toho, co mi bylo dopřáno.

To mi připomíná, že za chvíli máme prosinec. Tenhle měsíc pro mě bude znamenat meilování a telefonování. Protože jsem se poučila - v lednu jsou už ediční plány uzavřeny a po lednu nemáte tedy šanci být do něj zařazeni. Pokud posíláte vydavatelům meila, v 85 % neodpoví - aspoň tedy mě. Takže jim budu volat:D:D Mě neznáte, já se strašně zakoktávám, když si nenapíšu na papír, co chci říct. Příkladem je, když jsem v létě objednávala vyjížďku na koni. Volám, někdo mi to zvedl a říkám: "Dobrý den, já bych si chtěla domluvit v-v-v-v-v-v-vyjížďku...":D:D:D Jedinou útěchou pro mě v případě vydavatelů je, že mě nikdy neuvidí, tedy pokud nepojedu za nimi uzavřít smlouvu:D juchůůů!!!:D

Vidíte? To je ta psací nálada... du pokračovat v románu, mam totiž takovejch nápadů... nom, abych se přiznala, musim to tam trochu povraždit - mam 17 hlavních postav a dycky na nějakou zapomenu a pak to tam zase dopisovat... brrr, to se nedá:D:D takže jich tam pár pozabíjim, ať mám klid, a hotovo... i když... :D

Tak zatím:)

Film 2012

24. listopadu 2009 v 16:52 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Právě sem tuhle hitovku zkoukla a řeknu vám, že je to zajímavý film, který mě jakso donutil přemýšlet. Kromě klasiky, kdy američtí hlavní hrdinové přežili všichni a ve zdraví, blondýna natáhla brka, ale zachránila psa, je patrná isnpirace v Bibli. Jelikož jsem člověk, co nevěří, že na Archu (pokud vůbec existovala) byl naložen pár od každého zvířete, docela mě překvapilo, co naložili Američani na svoji Archu:D Působí to dojmem "Tak tam nějaká zvířata dáme, jako aby se neřeklo."

Když jsem se dívala na ten film, překvapilo mě, kdo se ocitl v čele celé operace "archy" - stál za ním Ind!!! A ne Američan, Ind! Síla, co? To sem rozdejchávala nejdýl. Víte, kde leží archy? V Číně! A ke konci filmu, když mě napadlo - ano, ve všech podobných filmech se mluví jen o Americe a Evropě... a co Afrika nebo Austrálie? No a čtu titulky - Afrika nebyla zatopena, naopak stoupla...

A jak jsem tak sledovala, jak Amerika mizí v ohni, jak se Vatikán řítí k zemi, jak se obelisky řítí k zemi, jak lidé zachraňují drahocenné obrazy, jak se propadá Sixtinská kaple (to je ostuda, jestli sem to napsala špatně:D), jak nicotné jsou lidské životy a jak snadné je vzít... když jsem se na to dívala, uvědomila jsem si, jak pomíjivá je naše kultura, náš život, takhle planeta... Všechno, na čem lpíme, může být tak lehce zničeno. Tak pomíjivé... tisíce let stará kultura mizela v troskách, plamenech a přilivových vlnách - ano, je to film, ale ten film mě v těhletěch momentech dokonale vtáhnul... Pomíjivé, všechno je TAK pomíjivé, tak moc, až je to neuvěřitelné!

Pak jsem si všimla další věci - SELHALY telefony! Normálně ztratili globální komunikaci! Ale další americká dokonalita - vždycky fungovala elektřina. A klasický úkaz manipulace s lidmi - americká vláda všem říkala, že o nic nejde, přitom všem praskala půda pod nohama.

Pominu různé chyby ve filmu, opakované záběry, prostě normálka... Nevím pořádně, kdo stojí za tímhle filmem, ale vzhledem k tomu, jak velké místo obsadila Amerika, soudím, že za tím stojí amrické filmové společnosti... To, jak prezentují rok 2012, se mi vůbec nelíbí - lhaní lidstvu, milirdy investované do arch, ze 7 jsou funkční 3... veliké kotvy, která archy udržují ve stabilní poloze, ododaly 1500 metrům vysoké tsunami... prostě ptákovina, ptákovina! Jak by se mohli tisíce lidí dostat mezi hory v Číně?!! JAK? Jak by chtěli něco takového vůbec ututlat? Ano, četla jsem různé články o roku 2012 - i o tom, že se buduje archa, na kterou nemají šanci dostat se obyčejní lidé - stejně jako v tom filmu (aspoň v něčem mají pravdu - pokud se něco skutečně buduje, obyčejní lidé se tam nedostanou).

Ani už pořádně nevím, o čem tady mluvím. Každopádně rok 2012 neprezentují jako konec světa, ale jako konec civilizace tak, jak ji známe. A to je jedna z mála věcí, co se mi na filmu líbí. Jsem ráda, že jsem si ho stáhla z netu, nechtěla bych za to dávat peníze v kině:)

Neuvěřitelné...

23. listopadu 2009 v 12:49 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Takhle během reklamy mamka přepla televizi z Novy na Spektrum, kde běžel pořad Hubbleovy obrazy. Neuvěřitelné záběry z dalekého i blízkého vesmíru mě naprosto pohltily. Důkazem je necelých 150 obrázků z Hubbleova teleskopu, které jsem na blog vložila.

Naprosto mě to uchvacuje. Když se zadíváte na mlhovinu a víte, že je z druhého konce galaxie a že jednou z ní bude hvězda nebo planeta - to je něco fascinujícího. A ještě více fascinující je, že takhle detailní obraz dokáže zachytit něco, co člověk stvořil a vyslal na oběžnou dráhu Země.

Vesmír mě naprosto uchvacuje. Takové krásy, rozměry a dálky... prostě nemám slov:)

Snímky (14)

23. listopadu 2009 v 12:44 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích

Snímky (13)

23. listopadu 2009 v 12:39 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích

Snímky (12)

23. listopadu 2009 v 12:32 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích


Snímky (11)

23. listopadu 2009 v 12:27 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích

Snímky (10)

23. listopadu 2009 v 12:21 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích

Snímky (9)

23. listopadu 2009 v 12:14 | Oroniel15 |  Hubbleův teleskop
Názvy snímků jsou v levých horních rozích