Měsíc v továrně pro "člověka jako já"

25. července 2011 v 21:46 | Oroniel15 |  Moje myšlenky
Musím vám vyprávět něco, co moderní člověk nepochopí.

Od 1.7. jsem na brigádě v Amteku na zóně odmašťování (díky všem bohům jsem právě v této části ohromných výrobních hal). Tento pátek jdu naposledy. Víte, člověk si v takovém prostřědí uvědomí spoustu věcí. Dovolím si vás se všemi seznámit.

V prvné řadě důležité poznámka, než přistoupím k pointě samotné.
Definice "člověka jako já" - Člověk milující uměleckou lidskou tvořivost, sebe sama, lidi kolem sebe, přírodu. Člověk vděčný za střechu nad hlavou, za jídlo, za rodinu, přátele, přítele, zdraví a květinu, která prospívá v květináči (a o kterou se stará maminka:)). Člověk, kterému plesá srdce radostí, když vidí východ a západ slunce, když vidí proudit řeku, padat déšť, kvést a růst a zdrát, když cítí ve vlasech vítr a ve tváři svit slunce, když vítr šelestí korunami stromů a trávou.

Nyní si představte, že takový člověk, vděčný za počítač, mobil i internet, vděčný a používající závěrečný produkt toho, co vyrábí např. Amtek, vstoupí do takové firmy.

(viz Celý článek)

První den v práci byl trochu zmatečný, ale balit (myslím, že to byly zadní stěny beden od počítačů) do beden není nic tak hrozného. Noční můra přišla potom - a to noční můra přišla doslova.

1. Týden

Pracovala jsem (vlastně ještě pracuji) u stolu na kolečkách, kde kontroluji tzv. brakety (pokud nejsem jinde, popíšu dále). Brakety jsou tak odporná věc, že by tomu jeden nevěřil. Zvlášť, když vám jich rukama projde klidně i 10 000. Brakety jsou součástky, které se používjí při sestrojování televizí. A teď si představte - 10 000 televizí.

1. myšlenka - Proč tolik vyrábí, kdo to koupí?
2. myšlenka - Kdo si to objednal?
3. myšlenka - Proč TOLIK?
4. myšlenka - To je hnus.
5. myšlenka - Už aby byl konec.

A teď si představte, že máte 2 403 braket každý den. To je +- těch 10 000 kusů za týden. To je (s prominutím) kurva hodně televizí!!! Uvědomíte si, jak jsou lidé nenažraní.

Během prvního týdne jsem také pracovala na takových zvláštních součástkách, které nevím, k čemu slouží. Jejich výroba stojí 8 euro. Jsou to měděné plány (asi 5 mm silné) potažené stříbrným kovem. Jsou to těžké svině (s prominutím). A teď vám jich rukama projte třeba 500 za den. Za týden vám rukama klidně projde milión korun.

1. myšlenka - K čemu tato součástka je?
2. myšlenka - Proč tuhle práci nedělají chlapi, víte vy vůbec, jak je těžké tahat ty krabice?!!!
3. myšlenka - Kurník, špatně jsem nalepila štítek na krabici. Tak jak to má být?!! Kde jsou ty papíry?!!!
4. myšlenka - Nemáte někdo špunty do uší?

Ano. Místo, kde pracuji, je plné hrozného hluku. Tři masivní stroje se třesou, div neodskákají pryč, a v nich chrastí stvoky malých součástek. Celý rámus se rozléhá napříč halou, je násoben a šíří se jako mor. Je slyšet až ven! Pak teprve člvoěk dokáže ocenit špunty v uších. Pak teprve člověk dokáže ocenit, když přijde domů - a jediné, co řve, je pračka, mladší bratr a televize. Pak člověk dokáže ocenit, když večer usdene k počítači a místo hudby naslouchá tichu. Pak terve si člověk naučí vážit si TICHA - toho úžasného ticha...

K hluku a těžkým bednám (při jejich tahání jsem nabrala další svaly...) připočtěte, že jste na odmašťovně - tedy od začátku do konce rpacovní doby máte ruce v oleji. Ani rukavice vám nepomůžou (protože se o součástky roztrhají). Samozřejmě utržíte pár škrábanců, modřin a natažených svalů. Připoštěte také i to, že od všech strojů tam jde příšerné horko. Jste naloženi ve vlastní šťávě. Když chytíte práci u stolu, máte šanci pít. Když chytíte práci u pásů, nemáte šanci pít. A nezapomeňte, že strop, ktrý je nad vámi asi 15 metrů, má ventilačky, které když se zázračně otevřou (jakože jsou častěji zavřené než otevřené), tak nevpoustí dovnitř žádný čerstvý vzduch. Těžký, horkem a hlukem vibrující vzduch, který je vydýchaný a páchnoucí od oleje a strojů, je navíc plný prachu.

2. Týden

Jsem byla v ráji i v pekle.

Ráj je pro mě oddělení expedice - kromě toho, že jste daleko od randálu (který je ale stále slyšet + bušení lisů z vedlejší haly), tak jste u velikých vrat, kterými dovnitř proudí čertvý vzduch!!! (Když jste na odmašťovně a oni otevřou vrata, ten proud čistého vzduchu je jako zázrak). Expedice je ráj - práce občas těžká (viz bedny o váze až 14 kilo), máte od ní rozedřené prsty (viz šroubky, které trhají rukavice), ale jste v relativním tichu a na čerstvém vzduchu.

Peklo jsou pro mě - shrnující název - pásy. Na odmašťovně jsou tři - "pendolíno", druhého neznám krycí název a "triatlon". Na ně nakládáte součástky a nesmíte mít mezeru. Proč je toto peklo? Kromě toho stresu, že nesmíte mít mezeru (já jsem brigádník, mě je jedno, jestli mě vyhodí nebo ne), tak nesmíte od pásu odejít - nemáte šanci si dojít na záchod, při troše štěstí se stihnete napít, na přestávku nemsíte jít, dokud vás někdo nevystřídá. Tenhle týden peklo bylo mírnější, páč jsem na těchto pásech nebyla sama, tedy ty těžké palety a bedny jsem netahala já.

Připočtěte hluk, horko, nedýchatelný vzduch a chuť oleje.

3. Týden

Byla jsem u pásu sama. Víte, já se odnaučila být ve stresu. Já prostě neznám stres, nenechám ho k sobě přijít, usadit se ve mě a skotačit. A najednou přišel a úplně se ve mě usadil. Byla to hrůza. Pás plival olej, hučel, paleťák nešel zvednout výš, takže jsem se pro těžké součástky ohýbala a brala jednou rukou i 6 kusů (člověk by neřekl, že si tak namůže svaly, o který za celý život neví).

Pásy se staly mým prokletím a expedice mým rájem. A když nás ve čtvrtek a v pátek mistr poslal na expedici, byla jsem jako v ráji. Tam to mám ráda. A byla tam navíc taková příjemná paní, která si pro nás v pátek poslala, i když pro nás neměla práci, aby nás ušetřila randálu, horka a nedýchatelného vzduchu. Tato paní má tento týden odpolední a já ranní, na expedici se asi už nepodívám.

4. Týden

Dnes jsem se jaksi asi napolykala oleje, který prskal "z pásu", udělalo se mě blbě a mistr mě pustil domů. Netajím se tím, že tuto práci nenávidím, tenhle týden bude hrozný.

Ale proč tuto práci nenávidím?

Představte si to - stojíte u pásu, ruce od oleje, těžké součástky v jedné ruce, druhou je pokládáte rychle na pás, až vás chytají křeče. Máte 15, 30 a 10 minut přestávky s tím, že si není kam sednout - je riziko, že celých 8 hodin prostojíte. Z bot o kovovou (?) špičkou vás bolí nohy, že vás sotva nesou. Na vás prší otevřenou ventilačkou, na ruce vám cáká olej z pásu, a vy monotónně děláte svoji práci a snažíte se nějak zabavit mysl, která trpí polospánkem.

A mysl k vám mluví takto: "Víš, co děláš? Jsi tu jen dělníkem, nikým významným, jsi jeden člověk z davu, nejsi originální. Jsi jen pracovní síla, tady nejsi člověk, nemáš duši ani vědomí, máš jen tělo, které tu musí makat a tahat bedny, které ženské tahat nesmějí (ženy mohou nosit maximální váhu 15 kilo). A víš, co děláš? Máš ráda ráda přírodu, miluješ lesy. Podívej se, co držíš v ruce. Koukáš, co? To je nepřirozené. Tenhle kov je mix všeho možného, barva je jedovat chemikálie, pás by se nerozložil v přírodě ani tisíc let - a jsi toho součástí. Tvoje ruce pokládají tohle hnusné, kovové, nepřirozené cosi na pás, aby se to očistilo do oleje, jehož pach tě štípe v očích, a aby se z toho mohlo vyrobit cosi, co je masivně prodáváno hladovým konzumentům."

Práve v takové firmě si člověk uvědomí, jak se lidé odpoutali od přírody. A jak jdou proti ní. A uvědomí si ještě silnějí slova "Nic netrvá věčně" - ani ta pracovní doba. Ani ten pás. Ani na firma. A víte, co je nejkrásnější? Když vidíte nastupovat další směnu.

A víte, co je nejúžasnější? Převléct se do suchého, vyjít ven, nadechnout se, podívat se na oblohu (i když je třeba zatažená), vystavit se paprskům slunce (i když je za mraky), dotknout se listů stromů a přivonět ke květinám. Přijít domů, vlézt do sprchy, usadit se i na zem a dát si teplé jídlo (protože náš drahý Amtek má stovka zaměstanců, ale žádnou jídelnu).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 . . | 26. července 2011 v 17:05 | Reagovat

Ježíšíí Kriste, no te je FAKT HRŮŮŮZA!!!!
Bože, kolik ti je? 19? To je fakt strašný poslouchat ty stroje, to horko tam, mít ruce v oleji....
Já, má drahá, začínala makat v 15 (teda jako na brigádách, v tom, s prominutím zasraným ústavu jménem škola ještě bohužel jsem). Nejdřív jsem byla v krámu s oblečením (rozuměj hadry). Byla to taková obrovská plechová hala, kam celý den pražilo sluničko, nebyla tam žádná klimoška a směny byly na 12 hodin. Jídelnu by si tu též hledala marně.
Jako na druhou brigádu jsem chodila uklízet (rozuměj vytírat podlahu a mejt hajzly). Jídelna? Žádná! Horko? Jo, člověk se docela zapotil? Ruce místo v oleji večvě v saponátu. Rukavice? Zbytečný luxus. A k tomu jsem furt poslouchala debilní kecy šéfový...
O práci v Mekáči se radši nezmiňuje, neb jsem tam vydržela pouze jednu směnu.
A jestli práci nenávidím? Ne, práce si vážím. A ty bys měla taky. Buď ráda, že vůbec nějaká práce je. Někteří lidi si nemůžou dopřát ani takový luxus, jaký popisuješ výše.
Takže tak, drahá. Snad sis z toho něco vzala (ikdyž o tom pochybuji).

2 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 26. července 2011 v 17:18 | Reagovat

[1]: ano, jsem ráda i za to, že jsem něco sehnala, protože někteří nemají nic... jsem na tom ještě dobře... mohla bych být hůř, ale i líp...

3 Myšák Myšák | 27. července 2011 v 12:05 | Reagovat

A já myslela, že mě už nemohlo potkat nic horšího po číšnické praxi v islámské zemi, kde jsi mezi těmi všemi míň než hadr :D :D

4 Polimorf Polimorf | 3. srpna 2011 v 6:19 | Reagovat

Ale na druhou staru si vezmi jaká je to motivace pr studium. Popž si otázku lepší 12 HODIN STUDOVAT NEŽ TOHLE? Každej ti řekne ano.

5 Oroniel15 Oroniel15 | Web | 3. srpna 2011 v 8:41 | Reagovat

[4]: rozhodně je to nejlepší motivace ke studiu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama